artvin bayan escort kutahya bayan escort nevsehir bayan escort Antalya mutlu son masaj tekirdag bayan escort bolu bayan escort mus bayan escort cankiri bayan escort edirne bayan escort karaman bayan escort siirt bayan escort

Ohlasy zahraničního a tuzemského tisku 
na koncerty Českého filharmonického sboru Brno (výběr)

 

 


Svatováclavský hudební festival zahájilo znamenité provedení Brahmsova Německého rekviem

Ostrava hudební ještě nestačila vydechnout z přívalu experimentální hudby a už ji obsadil další festival, který si v erbu nese patrona české země, svatého Václava. Svatováclavský hudební festival zahájil své čtrnácté dějství velkolepým Německým rekviem Johannese Brahmse. Sólových partů se v katedrále Božského Spasitele ujali sopranistka Kateřina Kněžíková a barytonista Rudolf Rosen. Český filharmonický sbor Brno připravil k výkonu sbormistr Petr Fiala, Filharmonii Brno řídil dirigent Ondřej Vrabec. Provedení Německého rekviem bylo po všech stránkách znamenité. Brněnští sboristé jsou pro podobně exponované úlohy přímo stvořeni a neumím si v současné době představit, že by se v České republice zhostil někdo tohoto díla lépe. Sbormistr Petr Fiala je nespornou legendou ve svém oboru a jeho vedení je příkladné. Poklonu je vhodné složit také oběma sólistům, Kateřina Kněžíková i Rudolf Rosen podali velmi přesvědčivé pěvecké výkony, které hluboce utkvěly v paměti. Svatováclavský hudební festival je po roce zpátky a jako hudební klenot se rozzářil hned zahajovacím koncertem plným leskem.

5.9.2017  Milan Bátor  Ostravan .cz

Český filharmonický sbor Brno. (Foto: Ivan Korč)

 

 

Felix Mendelssohn-Bartholdy : Lobgesang
Plzeň, Měšťanská beseda, 24. 3. 2016

Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), Severočeská filharmonie Teplice
dirigent Charles Olivieri-Munroe

…Dokonalou profesionalitou však upoutali v druhé části – kantátě i někteří další interpreti. Na prvním místě je třeba jmenovat Český filharmonický sbor Brno, který naprosto bez obtíží zvládl nejen interpretačně náročné kontrapunktické plochy s dokonale přesnými nástupy témat, které prostupují celé dílo skladatele. Skvěle působila i celková kompaktnost všech hlasů, rytmická preciznost a až ohromující pěvecká a intonační jistota sboru, což se nejvíce projevilo zejména v poslední desáté části, vyúsťující do majestátního konce, kde toto bezesporu světové těleso upoutalo mohutným, krásně znějícím zvukem. 
Tomáš Kuhn, Hudební rozhledy, 05/ 2016

 


4. 3. 2013, Paříž, Salle Pleyel, G.Verdi: Requiem

Český filharmonický sbor Brno, sbormistr: Petr Fiala, orchestr National de Lille, dirigent: Jean Claude Casadesus

… „Český filharmonický sbor Brno, skvěle motivovaný, dodal koncertu svým entuziasmem patřičný lesk. Sytá barva, jasná artikulace, úžasný dramatický vývoj, od intimního šeptání až po výbuchy vášně - to jsou hlavní dojmy z tohoto nádherného uvedení Verdiho Requiem“…
8. dubna 2013, Alexandra Diaconu | Magazín Opéra

 


Mág Eschenbach dirigoval Mahlera

„Dělám Mahlera už 40 let, ale tak skvěle připravený sbor jsem ještě neměl“, řekl Christoph Eschenbach během bouřlivého závěrečného potlesku v Rudolfinu sbormistrovi Petru Fialovi. Český filharmonický sbor Brno a Česká filharmonie 7. července oslavily 150. výročí narození Gustava Mahlera jeho kolosální 2. symfonií „Vzkříšení“. Posluchači ve zcela vyprodaném Rudolfinu se stali svědky dirigentské „magie“ světového mahlerovského specialisty. Do nejmenších detailů propracované frázování, neuvěřitelné napětí, např. v části Urlicht, kdy člověk začíná vnímat svůj vlastní napjatý dech, a načasování všech výrazových vrcholů, doslova otevřelo tajné brány lidského bytí. Díky Eschenbachovi dokázal orchestr, sbor, i sólistky (sopranistka Simona Houda Šaturová a altistka Yvonne Naef) publiku předat „to“ něco, onu „božskou jiskru“ vzkříšení, jež je v Mahlerově hudbě ukrytá. Pocta Gustavu Mahlerovi, jak zněl název koncertu, byla vskutku velkolepá a t.č. v České republice na nejvyšší možné umělecké úrovni.




Český filharmonický sbor Brno a Velikonoční festival Praha

Velikonoční festival Praha pozval na tři večery špičkový Český filharmonický sbor Brno. První, zahajovací večer festivalu (30. 3. 2010 v Kostele sv. Šimona a Judy) se sbor představil s a capellovým programem, jemuž dominovala Brucknerova moteta. (Za nahrávku s tímto dílem získal prestižní ocenění ECHO Klassik 2007.) Výborná akustika kostela dovolila sboru dokonale pracovat s jemnými dynamickými odstíny čistého lidského hlasu. Sboristé bezchybně reagovali na každé, byť jen drobné, gesto svého sbormistra a dirigenta Petra Fialy. Málokdy se stane, že se hudební a duchovní zážitek spojí tak pevně, aby vytvořily jeden kompaktní celek. Podruhé a potřetí (31. 3. a 1. 4.) se Český filharmonický sbor Brno představil ve Dvořákově Stabat mater se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK pod taktovkou Petra Altrichtera. Tomuto citově vypjatému dílu interpreti vdechli svým perfektním provedením nový život a vysloužili si tak ve zcela zaplněném Obecním domě nadšené ovace.


Členové ČFSB zpívali thajskému králi

V prvních prosincových dnech zavítali členové Českého filharmonického sboru Brno poprvé do thajského Bangkoku, aby zde spolu s Thajskou filharmonií a početně zastoupenými sbory z Hudební školy Mahidol University vystoupili na dvou koncertech s Beethovenovou 9. symfonií.  Oba koncerty se uskutečnily před naprosto zaplněným koncertním sálem Mahidol University pod taktovkou islandského dirigenta Gudni A. Emillsona, od roku 2005 šéfdirigenta Thajské filharmonie.  Koncert s Beethovenovou 9. symfonií nadchl nejen místní publikum, které dlouhotrvajícím potleskem odměnilo všech 240 účinkujících, ale byl rovněž součástí velkolepých oslav narozenin thajského krále Rámy IX.



Haydn otevřel nebesa i duše

Pražská komorní filharmonie v čele s šéfdirigentem Jakubem Hrůšou zahájila 7. října svoji 16. sezónu opravdu ve velkém stylu. Udržet napětí a hudební tah v tak náročném a dlouhém díle jako je Haydnovo oratorium Stvoření není úkol pro každého. Zaplněné Rudolfinum zaujatě vyslechlo bezchybné výkony sólistů Mary Nelson (soprán), Marka Le Brocqa (tenor) a Matthewa Brooka (basbaryton) a několikerými obřími ovacemi odměnilo Český filharmonický sbor Brno, z něhož vskutku nádherná pianissima, naprosto přesná crescenda, nástupy i výslovnost dělají jedno z nejžádanějších vokálních těles v Evropě.




Mozart, oáza klidu

Je snad stále živý obecný despekt ke všemu, co pochází ze zemí na východ od německých hranic? Jinak ani nelze vysvětlit poměrně chabou návštěvnost koncertu hostujícího Českého filharmonického sboru Brno a Komorních sólistů pod vedením Petra Fialy ve Frauenkirche. Excelentní sbor zde nebyl poprvé, ale mnozí milovníci hudby z Drážďan, kteří jej znají, již pravděpodobně odcestovali na dovolenou. A většina turistů si pomyslí, že východoevropské je synonymem průměrného, tedy málo zajímavého. Jaký omyl!
Proč jen se nám interpretace Brňanů od prvního tónu zdála tak povědomá? Byl to zřejmě zvuk podobný drážďanskému orchestru, zvuk sboru pak připomínal znělost drážďanských sborů, v podstatě celé hudební pojetí bylo povědomé, aniž bychom kvůli obecné snaze vše nivelizovat opomíjeli rozdíly. Brňané hrají a zpívají tak středoevropsky, moravsky, česky, vídeňsky, drážďansky (když už tuto souvislost chceme zdůraznit), až je to pro posluchače je slast. Na programu byly Mozartovy sakrální kantáty: „Laudate Dominum“ z „Vesperae solennes de Confessore“, KV 339, „Te Deum laudamus“, KV 141, „Exultate, jubilate“, KV 165 a „Ave Verum copus“, KV 618 dvě „Regina coeli“, KV 127 a KV 108.
Brněnský sbor zněl samozřejmě komorně, ale o nic méně působivě než v symfonickém obsazení: zářivě, celkově vyváženě, s intenzitou, která posluchače bezprostředně zasáhne. Orchestr jako skvělý partner hrál ohleduplně, nikdy sbor zvukově nepřekryl, s ohledem na akusticky zákeřné prostory. Tympány přezněly v basech jen v závěru skladby Te Deum.
Petr Fiala Mozartovu sakrální hudbu dirigoval nenápadně nonšalantně, a přece precizně. Každá rytmická figura byla charakterně propracována. Fiala se nezalekl akcentovat i nepravidelné rytmy v Mozartově hudbě. Ale nejzajímavější bylo jeho frázování a velké oblouky, které posluchače strhli, že jim podřídili i svůj dech: zde bylo možno s hudbou dýchat. Fiala zaznamenal umělecký úspěch tím, že našel rovnováhu mezi noblesou a citovou náplní těchto děl, jeho emočně hluboká interpretace je překvapivá v dnešním prostředí intelektuálního a technicky „sportovního“ pojetí Mozarta. V Ave Verum corpus vytvořil jediný oblouk, obrovský výdech trvající celou skladbu. Přitom bez známky přeslazenosti.
Po opatrném začátku získávala sopranistka Hana Škarková stále více jistotu. Spíše temnější témbr, lavírující mezi lyrickým a dramatickým sopránem, neodpovídá tak docela hloubce jejího hlasu a byla slyšet tendence ke zpěvu lehce pod tónem. Ale nejpozději od Exultate Jubilate již byla hudebně na úrovni dirigenta. Díky přirozeně plynoucí hudební souhře dosáhli umělci obzvláště v pomalé části těžko popsatelného souladu a jásavý konec zazněl zcela bez nepatřičností a zbytečných manýr.
Jakoby byli sopranistka, sbor, hudebníci i dirigent dlouhým aplausem na konci překvapeni, ovšem zřejmě dosáhli toho nejkrásnějšího, co se hudebníkovi může podařit: získali si posluchače.

Hartmut Schütz, Frauenkirche  Drážďany, 27.6.2009



 
mugla escort osmaniye escort sanliurfa escort yalova escort yozgat escort ordu escort hatay escort manisa escort erzincan escort nigde escort canakkale escort