Ohlasy zahraničního a tuzemského tisku 
na koncerty Českého filharmonického sboru Brno (výběr)

 

 


 

ZÁZNAM: Velkolepé finále

V pondělí 19. června 2017 vyvrcholila ve Dvořákově síni pražského Rudolfina 90. koncertní sezona Symfonického orchestru Českého rozhlasu.Pod taktovkou šéfdirigenta Ondreje Lenárda a za spolupráce se sopranistkou Kateřinou Kalvachovou, mezzosopranistkou Veronikou Hajnovou a Českým filharmonickým sborem pod vedením Petra Fialy zaznělo velkolepé dílo Gustava Mahlera, Druhá symfonie c moll „Vzkříšení“. 

http://www.rozhlas.cz/socr/video/_zprava/zaznam-velkolepe-finale--1736355

 

Potěšení ve strachu
Mahler: Symfonie č. 2, Konzerthaus Berlín (Německo) 13. 1. 2017

Když nasadil sbor, Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), obrátil se náhle list. Na konci závěrečné věty této mamutí symfonie, která trvá 90 minut a svou všeobjímající vřavou i zbožným zdráháním, brutálními fortissimovými ataky, svými lidovými idylami, jednou přeslazenými, jindy satiricky pokřivenými, a svými snovými přírodními zvukomalbami rozpoutala vše z vesmíru Gustava Mahlera, sedí 70 sboristů klidně  Sedí nahoře na varhanní empoře v Konzerhausu, zpívají pianissimo, bez vibrata, dokonale čistě a přece velmi zněle, jako vzdálený zvuk z jiné planety ... Nicméně čirá krása sborového zpěvu přináší vyjádření, že Mahlerova zoufalá utopie spolu s „prasvětlem“ – zaklínadlem v obřím kolektivu symfoniků a pěvců, něco velmi niterné projednává: strach tváří v tvář světovému teroru. Tím se stává druhá symfonie velmi aktuální. Konzerthausorchestr a jeho šéfdirigent Iván Fischer zdůraznili tedy stísněnost, která zazněla už v energických smyčcových figurách v úvodní větě. Zvolil střední tempa a mírnil dynamiku, aby vražedné disonance posléze vyzněly jako charakteristika strachu v panice. Rytmická přesnost v některých místech ten dojem potvrdila.  Nepřestávající staccata a pizzicata vypovídají o ztracené identitě, potlačeném vědomí a vlastní smrtelnosti … Dlouhý, nadšený potlesk.
Christiane Peitz, Pressespiegel, 16. 1. 2017

 

 

Nový český hit

Češi mají hudbu v krvi. Dvořák a Smetana složili nadčasové skladby a jejich hudební pokračovatelé jdou v jejich šlépějích. Posluchači festivalového koncertu Evropské chrámové hudby s Českým filharmonickým sborem Brno ve vyprodaném Wallfahrtskirche v Hohenstadtu to za velkého potlesku vděčně přijímali. I tento český hudební zážitek má své jméno: Petr Fiala. Jeho Bohem obdařený smysl pro barevné vrstvení zvuku a dynamické efekty se odrazil v motetu Regina coeli laetare (Královno nebes, raduj se), textově vycházejícího z velikonoční sekvence. 73-letý skladatel a dirigent předvedl v premiéře letos vytvořené dílo se svým sborem takovým způsobem, který posluchači vnímali jako hudební dárek. Z tohoto kouzelného balíčku vystoupala nejprve předehra vřele sonorně intonujícího zpěvného violoncella Petra Nouzovského  rovnou vzhůru k barokní chrámové klenbě. Hned nato perfektně ladící sbor, vedený pevnými tahy štětcem Petra Fialy, vrstvil zvukové barvy přes sebe do strhujícího orchestrálně působícího obrazu. A zde, jako v dalších místech, zazněl gong jako předěl. Zářivým sopránem – kromě Jany Melíškové se zaskvěla také Pavlína Švestková se svým zvonivým, prostor naplňujícím hlasem – jako protiváhou cella Fiala nejenže rozšířil spektrum své palety, ale vyhnal sopečný výbuch crescenda až k akustické hranici bolesti. Sytý kompaktní sborový tah zněl ve sférické jemnosti od lyrického chvění až k jásavě dramatickému chvalozpěvu v eruptivním přechodu, který byl zastaven omamně krásným harmonickým souzvukem Halleluja“.
Předtím dali Fiala a jeho sbor zaznít tradici, na které stojí česká hudba. Dvojsborové moteto „Rorando coeli“ raně barokního skladatele Jana Campana Vodňanského zaujme majestátní polyfonní harmonií a efektem jemného echa druhého sboru. Bohuslav Matěj Černohorský, narozený roku 1684, si vybudoval jméno jako varhaník a učitel. Proto je hodno obdivu, jak v jeho „Laudetur Jesus Christus“ Fiala se svým sborem rozezněl všechny rejstříky a napodobil tak zvuk varhan. Dříve než se ještě jednou rozezněla soudobá duchovní hudba, rozhostila se radost čisté klasiky v motetu pro dvojsbor F. Mendelssohna-Bartholdyho, v pěti Mariánských písních J. Brahmse a třech liturgických zpěvech A. Brucknera. Jeho „Ave Maria“, „Os justi“ a „Virga Jesse“ zachovávají jistě melodické a harmonické zanícení, které hledí do budoucna. Sir John Tavener -skladatel (+ 2013), který konvertoval k ruské ortodoxní víře, uchopil ve skladbě „Svjatyj“, upomínající na mši za zemřelé, slovanský melodický motiv. V interpretaci Fialova sboru, skvělého ve všech ohledech, a cellisty jako „předzpěváka“ se zdá být tažen ve vlnách dechem matky Země, rozvíjí se k mohutné dynamice, dokud se duše v nejjemnějším pianissimu nevytratí do ticha. Titulem závěrečné skladby z pera Petra Fialy uzavíráme zcela inspirováni – „Gratia Musa tibi“ – „Díky tobě, Múzo“.
Wolfgang Nussbauer, Schwäbische Post, 1. srpna 2016, foto Peter Schlipf

 

 

Dvořák: Te Deum, Orff: Carmina burana
Rheingau Musik Festival, Kloster Eberbach, 9. 7. 2016

Zpívej, komu je zpěv dán... 

Na Rheingau-Musik-Festivalu hostovala Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala) s Dvořákem a Orffem. Pro uvádění sborových děl je bazilika kláštera Eberbach kvůli svému objemnému rezonančnímu prostoru zvlášť vhodná. U dobře rozestavených sborů může posluchači v pravém slova smyslu běhat mráz po zádech. A čeští hudebníci využili tuto šanci v horkém letním večeru pro velký vokální výstup. Poté nastoupil početný sbor. Jeho prvním vstupem bylo Dvořákovo Te Deum pro soprán, bas, sbor a orchestr opus 103… Po pauze zaznělo stěžejní dílo večera - Orffova Carmina burana z roku 1937...  Přes pozoruhodné výkony sólistů byl ve skutečnosti hvězdou večera sbor, který rozpoutal místy skutečné zvukové opojení. Kombinace ženského, mužského a dětského sboru (zde ovšem též ženského) vedla ke stále novým formám zvuku, které dlouhý prostor baziliky beze zbytku zaplnily. Dirigent Leoš Svárovský vedl orchestr dopředu intenzivními gesty, přitom však dával pozor, aby nezastínil sólisty ani sbor. Publikum bylo nadšené a odměnilo účinkující kromě mohutného potlesku také voláním "Bravo" a ovacemi ve stoje. Ansámbl si tento potlesk skutečně zasloužil.
Frank Raudszus, Egotrip

 

 

Bravo! Baborák s Českou Sinfoniettou a Českým filharmonickým sborem Brno v Litomyšli

Jiří Fuchs, 17.06.2016, Opera Plus
http://operaplus.cz/bravo-baborak-s-ceskou-sinfoniettou-a-ceskym-filharmonickym-sborem-v-litomysli/

 

Výňatky z anglických recenzí Janáčkovy Její pastorkyně 
(Londýn, Southbank Centre, 18. dubna 2016)

„Dvanáct českých sólistů—a Karita Mattila, která sice není Češka, ale na úžasné působivosti jí to nijak neubírá—doslova chrlících Janáčkovu první velkolepou operu, za doprovodu České filharmonie a s mimořádnou energií zpívajícího Českého filharmonického sboru Brno, na mne zapůsobilo tak, že jsem se po cestě domů skoro potácel.“ (Richard Morrison, The Times) „Jen zřídkakdy uslyšíte tolik něhy v rozmluvách Jenůfy a Kostelničky anebo takový jásot, jakým se ve sborových vrcholech prezentoval mocně přesvědčivý Český filharmonický sbor Brno.“ (Hannah Nepilová, The Financial Times) „Těmto osobním dramatům propůjčoval křídla pocit odvěkého lidského společenství, soulady i sváry vesnického prostředí nádherně tlumočeného Českou filharmonií a Českým filharmonickým sborem Brno. Oba soubory jsou české více než jen svými názvy: většina elitních orchestrů a dalších těles je dnes už zcela globalizovaná, ale v těchto případech stačí přejet očima po seznamu členů, aby bylo zřejmé, že v obou skutečně působí jen Češi. A je to znát.“ (Ivan Hewett, The Daily Telegraph) „Laca Aleše Brisceina byl ohromný. Na českých tenorech, s jejich zářivým, otevřeným témbrem, je cosi úchvatného—a platí to dokonce i pro ty z Českého filharmonického sboru Brno.“ (Mark Pullinger, The Backtrack)

 

 

Felix Mendelssohn Bartholdy : Lobgesang
Plzeň, Měšťanská beseda, 24. 3. 2016

Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), Severočeská filharmonie Teplice
dirigent Charles Olivieri-Munroe

…Dokonalou profesionalitou však upoutali v druhé části – kantátě i někteří další interpreti. Na prvním místě je třeba jmenovat Český filharmonický sbor Brno, který naprosto bez obtíží zvládl nejen interpretačně náročné kontrapunktické plochy s dokonale přesnými nástupy témat, které prostupují celé dílo skladatele. Skvěle působila i celková kompaktnost všech hlasů, rytmická preciznost a až ohromující pěvecká a intonační jistota sboru, což se nejvíce projevilo zejména v poslední desáté části, vyúsťující do majestátního konce, kde toto bezesporu světové těleso upoutalo mohutným, krásně znějícím zvukem. 
Tomáš Kuhn, Hudební rozhledy, 05/ 2016



Mahler : Symfonie č. 2, Auditorium du Nouveau Siècle, Lille (Francie)

Mahlerova 2. symfonie „Vzkříšení“, kterou Cassadesus vybral k oslavám 40. výročí lilské falangy, vždy představovala jednoho z jeho válečných ořů; interpretoval ji na mnohých koncertech, dočkala se také nahrávky. 
Jeho koncepce vždy staví na srozumitelnosti, pružnosti přechodů (Allegro maestoso), neztrácí ze zřetele smysl pro vyprávění (Andante moderato) i fyzickou a rytmickou angažovanost (Scherzo). V závěrečné jásavé apoteóze dosahuje dramatické napětí svého vrcholu: Apokalyptický hlas mezzosopranistky Hermíny Haselböck, její tmavý, v Urlichtu bolestný témbr, prostota tónu muzikální sopranistky Oleny Tokar a Český filharmonický sbor Brno, který ve svém zpívá se smyslem pro jemné nuance a hloubkou přivádějící k slzám.
Michel Le Naour, Concert Classic, 20. 11. 2015

 

 

Dvořák: Stabat Mater

Rheingau Musik Festival, Kloster Eberbach, 12. 9. 2015

Velký smutek, velká opera

…Skutečný hudební skvost: Při zakončení festivalu Rheingau Festival 2015 zaznělo provedení Stabat Mater od Antonína Dvořáka v bazilice kláštera v Eberbachu 
Již po šestnácté vystoupil na festivalu Rheingau Festival Český filharmonický sbor Brno vedený Petrem Fialou v mohutné, ale úžasně kompaktní a vycizelované formě, v harmonickém čtyřhlasém celku. V roli orchestru jej doprovodila Filharmonie Brno, která vytvořila skvělý základ, na který se sbor mohl spolehnout. A kromě toho skvělý sólistický kvartet: hluboký, ale pohyblivý bas Gustava Beláčka, podobné finesy v jiných sférách: sopranistka Eva Hornyáková, altistka Jana Hrochová a tenor Peter Berger… 
Frankfurter Rundschau / Judith von Sternburg / 13. 9. 2015

 

 

Dvořákovo Stabat Mater na závěrečném koncertě festivalu Rheingau Festival 

…I když je možné Stabat Mater chápat jako temnou skladbu, Ursula Kramer ve svém jako obvykle kvalitním textu k programu koncertu toto poněkud zjednodušující tvrzení zpochybňuje. Svatá Cecílie, patronka hudby, byla v každém případě přítomna pro všechny a v podobě Českého filharmonického sboru Brno se jí dostalo mohutné, povzbudivé a nadšené podpory. Tento sbor, který založil a který vede Petr Fiala, byl již po šestnácté hostem festivalu a opět dokázal, že i v obtížné akustice baziliky je možno dodržet jasné pěvecké kontury a suverénní zvuk ve všech hlasech. Náš dík patří ale rovněž Filharmonii Brno a dirigentovi Leoše Svárovského, který soubor vedl bez zbytečných okázalostí a dokázal jej vždy přimět k delikátnímu pianu, ve vypjatých místech jej pak nabudil k mohutnému zvuku při dodržení jednotného celku. Na okraj: příští rok opět přijede sbor z Brna, aby přednesl Orffovu Carminu Buranu, což je skvělá zpráva...
Allgemeine Zeitung / Volker Milch / 14. 9. 2015



 

Neresnheim, Opatský kostel, Bruckner: Moteta, 19. 7. 2015

Český filharmonický sbor Brno, dirigent Petr Fiala

…Pro svůj koncert v neresheimském klášteře sestavil sbor program výhradně z Brucknerových motet. Při prvním poslechu této hluboce duchovní hudby byli ale všichni příjemně překvapeni. Energii a vyzařování sboru posluchač nemůže nepodlehnout. Dynamické ztvárnění sahá od šeptavého pianissima ve skladbě „Locus iste“ až k všeobjímajícímu silnému forte ve skladbě „Ecce sacerdos magnus“. Sbor má obrovské výrazové schopnosti pro interpretaci textů, dokáže interpretovat dramatické momenty a vyzařuje z něj kontemplativní klid, radost a nadšení z odklonění se od světských věcí. Sbormistr Petr Fiala využívá schopností sboru rozvíjet a opět ztišit tón. Nespěchá, vychutná si hudební okamžik, než dá další impulz. A jako přídavek zaznělo malé překvapení: „Gratia musa tibi“ – chvalozpěv na hudbu, skladba od sbormistra Petra Fialy, která krásně zakončila koncertní zážitek…
Beate Kranisch © Gmünder Tagespost, 20.07.2015 



Vše v černém

Síla náhody: úchvatný, dopodrobna a zeširoka vyprávěný „Macbeth“
(…)
Sbor je hvězda večera
Pěveckou hvězdou večera, a to už v této konkurenci něco znamená, je sbor. Protože na to, co ukazuje Český filharmonický sbor Brno při svém debutu na tomto operním festivalu, co se týče homogenity, vokální flexibility a také pěveckého lesku, na to nejsme připraveni – přestože jsme byli předem upozorněni na kvality tohoto tělesa. Sbor je grandiózní a herecky úchvatný. Je třeba zmínit, že český sbor není původně operním sborem. Toho si totiž na jevišti nevšimnete.
(…)
Manfred F. Kubiak, 6. 7. 2015 Heidenheim



Hrůza a útěcha

 25. 10. 2014, Liederhalle, Stuttgart, Verdi: Requiem

Stuttgartští filharmonici a dirigent Marcus Bosch provedli v Beethovenově sále působivou mši za zemřelé - Verdiho Requiem. Pro Verdiho teatrálně vyškolenou fantazii byla doslova pochoutkou především sekvence Dies Irae. Mohutné údery orchestru, výbuchy žesťů, kaskády smyčců a zběsilé výkřiky sboru šířily ponurou náladu. Pod vedením dirigenta Bosche se podařilo všem zúčastněným vytvořit bezprostředně strhující provedení. Ani sebemenším detailům nebylo co vytknout. Na konci koncertu publikum s jásotem oslavovalo Český filharmonický sbor Brno (nastudování Petr Fiala). Sólisté tohoto koncertu byli Melba Ramos (soprán), Renée Morloc (alt), Ho-yoon Chung (tenor), Woong-Jo Choi (bas).

Esslinger Zeitung, 28. 10. 2014

 


Dortmund, Koncertní sál, Dvořák: Requiem, 15. 5. 2014 

Budapest Festival Orchestra, dirigent Iván Fischer

Excelentní byl Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala). S nezvyklou barevností je tento sbor schopen vytvořit temnou, bouřlivou, útěchu hledající hudbu. Jednou hladí jako balzám, jindy se kolem nás přeřítí jako pěnivá divoká řeka. Dvořákovo Requiem, které zní pozdně romanticky, niterně, dokonce směle naturalisticky, by mělo být vyňato ze seznamu zřídka uváděných skladeb.
Martin Schrahn, Westdeutsche Allgemeine Zeitung, 20 .5. 2014

 


Borodin: Polovecké tance

Budapešť, Palác umění, 26. 1. 2014

Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), Budapešťský festivalový orchestr, dirigent Iván Fischer

Polovecké tance zazněly ve vší nádheře, i se sborem. Český filharmonický sbor Brno (se sbormistrem Petrem Fialou) zazpíval na světové úrovni, jak už je u něho zvykem - svým intenzivním, plným zvukem, skvěle namíchanými témbry a tu lyrickou přesvědčivostí, tu zase mohutným zvukem přispěl k exotickému vyznění této žánrové skladby. Iván Fischer předvedl další ze svých četných experimentů s nekonvenčním rozmístěním hudebníků: členové sboru se rozestavili přímo mezi jednotlivé nástrojové skupiny, takže vokální a instrumentální složky se přirozeně prolnuly… Výsledkem byla zdravě a bohatě znějící zvuková směs.

 

 

Půlnoční hudba

Borodin: Polovecké tance | Millenáris Teátrum Budapešť, 26. 1. 2014

Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), Budapešťský festivalový orchestr, dirigent Iván Fischer

…Opravdové překvapení však přišlo, až když zazněla známá část Borodinovy opery Kníže Igor (známá pro mnohé z nás, jak se ukázalo). Některé z dam sedících orchestrálním hráčům u nohou, o nichž jsme až do té doby soudili, že patří k obecenstvu, na místě, kde má nastoupit sbor, najednou vyskočily a daly se do zpěvu. Když jsme strávili první překvapení (mnozí se slzami v očích), zvedli se náhle také jejich kolegové roztroušení po celém hledišti (všichni z Českého filharmonického sboru Brno) a s mužským sborem pak skladba spěla k závěru. Bylo to velkolepé. A když dozněl nekonečný potlesk, jásot a dupání, lidé vpředu i vzadu se objímali a spontánně jeden druhému děkovali za to, že byli součástí této báječné události—krásný pohled! Zbývá něco dodat? Ano: datum příštího koncertu je 26. dubna.
koncert.hu 

 



Missa solemnis a Helmuth Rilling

Praha, Smetanova síň Obecního domu 2. 4. 2014

S blížícími se Velikonocemi se letos i v Praze častěji hrají skladby pro tento čas určené. V nejbližším týdnu uvede FOK Dvořákovo Stabat Mater, které se hraje asi nejčastěji. O týden dříve to ovšem také byla Beethovenova Missa solemnis, která je v programech mnohem vzácnější. A není divu. Pro interprety je to dílo těžké a vlastně nevděčné, a většina zpěváků si raději zazpívá něco jiného. A málokde najdeme provedení, a dokonce ani nahrávku, kde by všechno vyznělo dokonale. O to milejší bylo v tomto směru živé provedení ve Smetanově síni Obecního domu pod taktovkou Helmutha Rillinga. Jeho oporou byl Český filharmonický sbor Brno, s průzračným zvukem, intonační jistotou i rytmickou precizností. Mile překvapila čtveřice mladých sólistů. A orchestr podal řekněme klidný a soustředěný výkon. Rilling zvolil jakési poctivé kantorské provedení, nepřeháněl to s rychlými tempy – i když v několika mystických pasážích, a zejména v sugestivním Agnus Dei, přece jen trochu pospíchal.

6. 4. 2014, Jindřich Bálek / OperaPlus (autor je redaktorem Českého rozhlasu-Vltava)

Helmuth Rilling, Lucie Silkenová, Kismara Pessatti, Sebastian Kohlhepp, Iván García (foto FOK)



Jak být konzervativní i odvážný zároveň?

12., 13. a 14. března 2014, Rudolfinum Praha
Christiane Karg – soprán, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr Petr Fiala, Česká filharmonie, dirigent Manfred Honeck

… A nakonec byl koncert sympatický také tím, že i bez takzvaně hvězdného obsazení může skvěle vyznít. Sopranistka Christine Karg je příkladem pěvkyně, které dovede přesně posloužit provedenému dílu, aniž by příliš strhávala pozornost na sebe. To jiné její slavnější kolegyně rády pojmou Mozartovo Exultate jubilate jako vokální exhibici. Bylo naopak příjemné slyšet čisté a muzikální provedení. Český filharmonický sbor Brno je už mnoho let zárukou nejvyšší kvality a vědí to i nejlepší světoví dirigenti. Zpíval jak Glagolskou mši s Rattlem, tak Dvořákovo Requiem s Ivánem Fischerem, a desítky dalších vrcholných produkcí. Je ale příliš odkázán na to, aby zpíval jeden koncert za druhým, bez dlouhodobého existenčního zázemí. A to je velká chyba, navíc v systému dnešního financování kulturních subjektů těžko řešitelná. I o tom se musí přemýšlet po každém jejich skvělém koncertu.

16. 3. 2014, Jindřich Bálek / OperaPlus (Autor je redaktorem Českého rozhlasu-Vltava)

 



Christiane Karg a výjimečný večer v Rudolfinu

Necelý týden po ostře sledovaném a mediálně stále připomínaném vystoupení klavíristky Hélène Grimaud na koncertech České filharmonie se v Rudolfinu opět odehrála událost, která by si zasloužila pozornost přinejlepším srovnatelnou. Důvodů k tomuto tvrzení může být hned několik – velmi neotřelý a přitom atraktivní výběr repertoáru, přítomnost vynikající pěvecké sólistky, výkon sboru, který byl pěvkyni plnohodnotným partnerem, či výtečná hra orchestru pod vedením jeho hlavního hostujícího dirigenta Manfreda Honecka. 

Dramaturgie série abonentních koncertů České filharmonie pro dny 12., 13. a 14. března je v našich podmínkách skutečně pozoruhodná. Zaznívá zde totiž hned sedm kompozic, které spojuje duchovní tématika a ve kterých hraje většinou důležitou roli sborový zpěv. První z koncertů tak otevřel Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou a capellovým vánočním chorálem Francise Poulenca Hodie Christus natus est (1952). Krátká skladba přesvědčila o výjimečných zvukových kvalitách i příkladné soustředěnosti sborového tělesa. Uvedené přednosti prokázali brněnští protagonisté (respektive jejich část) i v následujícím dalším a závažnějším Poulencově opusu Litanie k Černé Madoně. Dílo pro tříhlasý ženský sbor a orchestr z roku 1936 vypráví podle autora o síle a opravdovosti jeho víry, a je třeba uznat, že svou cestu k Bohu zpracoval Poulenc po hudební stránce velmi čitelně a nápaditě. Do klasické chorální pěvecké linky zde vstupuje orchestr tu jemným smyčcovým doprovodem, jindy zase disonancemi téměř brutálními. Skladba končí vyznáním Matko Boží, pros za nás, abychom byli hodni Ježíše Krista, které v harmonickém podání sboru i orchestru vyznívá téměř do ztracena. Myšlenku, že víra by neměla být definitivním stavem mysli, ale stálým hledáním, snad ani nelze hudebně vyjádřit přesvědčivěji…

Úvodní tři hudební části pojal Manfred Honeck zřetelně jako úvodní kompaktní blok; bylo nanejvýš sympatické, že po doznění Góreckého díla, ve kterém se představil pouze orchestr, vyzval dirigent publikum i k potlesku pro členy sboru. Poté už se však hráči zformovali do redukovaného obsazení, určeného k provozování skladby z období vrcholného klasicismu. A následně se dostavila i předpokládaná hvězda večera, německá sopranistka Christiane Karg.

Po přestávce zaujala Karg místo mezi sboristy na varhanní empoře, ale první skladba byla opět určena pouze sboru bez orchestrálního doprovodu. Znovu došlo na Góreckého, tentokrát v mariánské modlitbě Totus Tuus z roku 1987. Připomeňme, že ústřední moto Celý Tvůj bylo osobním krédem papeže Jana Pavla II., který v témže roce navštívil stále ještě socialistické Polsko. Jen těžko si lze představit, jakým dojmem muselo sugestivní dílo působit na posluchače na místě a v době svého vzniku. Mohutný zpěv, v němž zní jméno Maria jak pokorně, tak bojovně, však evidentně fascinoval i posluchače v Rudolfinu; zvláště závěrečné opakování Marriina jména až do téměř neslyšitelného pianissima vyznělo v podání Českého filharmonického sboru Brno naprosto úchvatně. Potlesk, který následoval, působil téměř omluvně a ostýchavě – jako by posluchači pochopili, že k právě doznělé skladbě se takový projev uznání bytostně nehodí.

Program však vyvrcholil v podobně optimistickém duchu, v jakém končila i jeho první polovina. Gloria Francise Poulenca pro soprán, sbor a orchestr z roku 1961 je upřímnou Boží oslavou, byť v kontrastu k Mozartovu projasněnému Exsultate, jubilate poněkud komplikovanější. Liturgický text opatřil skladatel hudbou, která umí být stejně jásavá jako v jiných pasážích vážně seriózní a dalších zase trochu potměšilá… V orchestrálně patrně nejbarvitější skladbě večera se blýskla Česká filharmonie prvotřídní souhrou a citem pro styl; k vynikajícímu sboru se i tentokrát přidala Christiane Karg, přičemž pravým požitkem bylo zejména jejich společné Domine Deus, Agnus Dei.

Večer skončil nadšenými ovacemi publika, a je jistě milou satisfakcí, že mnoho návštěvníků abonentního koncertu, kteří zejména Poulencovy a Góreckého skladby očekávali s jistými obavami, zjistilo, že skladby autorů dvacátého století mohou být posluchačsky vstřícné a bohaté na snadno identifikovatelná sdělení. Osobně vysoce hodnotím výjimečnou formální a myšlenkovou sevřenost, jíž celý program působil. Je patrně zásluhou dirigenta Manfreda Honecka, že v podstatě nelze vyzdvihovat jednotlivé účastníky koncertu – tedy pěvkyni, sbor a orchestr – nad jiné a vzájemně je porovnávat, ale je možné je vnímat jako jedno velmi dobře fungující těleso. A to už je hodnota, které je ve světě, posedlém hodnocením a vyzdvihováním hvězd všeho druhu, třeba si vážit.

Hodnocení autora recenze: 90 %

13. 3. 2014 19:00 Robert Rytina / OperaPlus (psáno z koncertu 12. 3. 2014)

 

 

 

Dvořák: Requiem, op. 89 | Budapešť, Palác umění, 13. 9. 2013

soprán – Juliane Banse, alt – Jolana Fogašová, tenor – Peter Berger, bas – Alejandro Marco-Buhrmester
Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala)
Budapešťský festivalový orchestr
dirigent Iván Fischer

…Dirigent Iván Fischer nepokrytě obdivuje Dvořákovu hudbu. Spolu s Budapešťským festivalovým orchestrem se podílel na srozumitelném a empatickém přednesu tohoto díla. Instrumentalisté se navíc ideálně doplňovali s vynikajícím Českým filharmonickým sborem Brno, který s přirozeností sobě vlastní dokázal, že sborový zpěv má své specifické kouzlo. Jejich bezprostřední projev zněl jako melodie, kterou k životu neprobouzí party zachycené do not, ale s jakousi přirozeností lidového zpěvu prýštily přímo z nitra vícehlasé věty květnatého latinského textu. Hlasy jednoho nebo více sólistů, které ji pak protkaly, byly triumfem formy a vyváženosti celého obsahu. Nepřeberné bohatství navzájem propletených hudebních faktur mi zprostředkovalo úžasný hudební zážitek...

…Orchestr předvedl intenzivní, plastický a vyrovnaný zvuk.  Ještě podstatnější byla jeho schopnost podat spolu s Českým filharmonickým sborem Brno, kterému je dílo důvěrně známé, a jeho výbornými hostujícími sólisty vynikající týmový a po všech stránkách umělecký výkon...
Katalin Fittler

 

 

 

Na hudebním festivalu v Bernu zazněla Beethovenova Missa solemnis.

3. a 4. září 2013 vystoupil Český filharmonický sbor Brno v bernské katedrále na dvou koncertech spolu s orchestrem "Berner Symphonieorchester" pod taktovkou Maria Venzaga. Hvězdami byli téměř šedesátičlenný sbor a houslová sólistka Soyoung Yoon. Češi zvládli fugové pasáže v „Credu“, které patří k tomu nejobtížnějšímu z celé sborové literatury, bez námahy, lehce a vždy s perfektní intonací.
Andreas Ruf, Berner Zeitung, 5. 9. 2013

 


Bazilika se otřásla – „Verdiho největší opera“

Kloster Eberbach – Na závěr koncertní řady se skladbami Giuseppe Verdiho, jehož 200. jubileum letos slavíme, uvedl Rheingau Festival jeho „Messa da Requiem“. Interpreti byli z České republiky. „Dílo přineslo přibližně 1400 posluchačům v bazilice kláštera Kloster Eberbach působivý a úchvatný zážitek. Hudebníci z Čech a ze Slovenska toto veliké dílo provedli skutečně mistrovsky. Pod uměleckým vedením dirigenta Leoše Svárovského zanechali hráči Filharmonie Brno a zpěváci Českého filharmonického sboru Brno velice dobrý dojem.“ „Během celého provedení si dirigent Leoš Svárovský hrál s neobvyklou akustikou baziliky kláštera Kloster Eberbach. Při využití široké palety zvukových variací tak vytvořil hluboký hudební zážitek“. Hráči Filharmonie Brno spolu s mohutným zvukem Českého filharmonického sboru Brno (nastudování Petr Fiala) mu byli excelentními partnery.
Rheingtua Echo, 29. 8. 2013

 


Triumf Brňanů v Litomyšli

Bravo filharmonici z Brna! Bravo Jakub Hrůša! Bravo Petr Fiala a jeho sbor! 

Třetí večerní koncert Smetanovy Litomyšle 2013
16. června 2012, II. zámecké nádvoří Litomyšl, program:
Sergej Rachmaninov: Zvony (poema pro sóla, sbor a orchestr na slova E. A. Poea, op. 35)
Carl Orff: Carmina Burana (světské písně pro sólové hlasy a sbor s orchestrálním doprovodem)

Filharmonie Brno, dirigent: Jakub Hrůša, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr: Petr Fiala
Kantiléna – sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno, sbormistr: Jakub Klecker
Kateřina Kněžíková (soprán), Richard Samek (tenor), Vladimír Chmelo (baryton)

Koncert přinesl skvělou dramaturgii. V prvé polovině večera zazněla nádherná skladba Sergeje Rachmaninova Zvony, poemy pro sbor, sóla a orchestr, opus 35. Dirigent Jakub Hrůša výraz poemy Rachmaninova vyhmátl s jistotou, Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou mu byl skvělým partnerem! Petr Fiala po převratu odvedl obrovskou práci. Původně amatérský ženský sbor Amicitia a mužský sbor Foerster se rozhodl převést na profesionální pozice jako smíšený sbor. Náhle se tedy hudbou museli všichni živit. Což je samozřejmě velký rozdíl v efektivitě nácviku. Tady se musí pracovat rychle, číst noty z listu. Fialova hlasová sborová práce je skvělá a potvrzuji jeho častou tezi, že opravdu vše je v hlasové práci sbormistra. Jeho soprány zní kultivovaně a krytě, alty mají svoji jednotnou temnou barvu. Hlasy mužské jsou skvěle připraveny, zní barevně a naprosto kompaktně v plném forte i v pianech. V poemě to byl sbor Petra Fialy, který dodal skladbě lesk. Publikum po skončení působivé skladby Sergeje Rachmaninova doslova šílelo, potlesk byl obrovský a bylo vidět, že mile překvapil interprety. Ve druhé části zazněla již dnes mnohem známější skladba Carla Orffa Carmina Burana. Opět zde exceloval spolu s Filharmonií Brno Fialův Český filharmonický sbor Brno, o jehož vzniku jsem informoval výše. To, co předvedl v Orffovi, jen podtrhuje jeho vysokou profesionální připravenost, která tkví v jeho velmi homogenním zvuku, skvělých dynamických schopnostech, od jemných, ale nosných pian po široká forte, opřená o plnou harmonii bas. To, co následovalo po provedení skladby Carmina Burana, se již dalo po spontánní reakci publika na skladbu Rachmaninovu čekat. Nicméně nastala doslova vřava s okamžitým potleskem vstoje celého auditoria jako na povel! A mnohohlasného volání „bravo“! 

Opera Plus, 17. 6. 2013, Jiří Fuchs 

 

 

4. 3. 2013, Paříž, Salle Pleyel, G.Verdi: Requiem

Český filharmonický sbor Brno, sbormistr: Petr Fiala, orchestr National de Lille, dirigent: Jean Claude Casadesus

… „Český filharmonický sbor Brno, skvěle motivovaný, dodal koncertu svým entuziasmem patřičný lesk. Sytá barva, jasná artikulace, úžasný dramatický vývoj, od intimního šeptání až po výbuchy vášně - to jsou hlavní dojmy z tohoto nádherného uvedení Verdiho Requiem“…
8. dubna 2013, Alexandra Diaconu | Magazín Opéra

 

Verdi, Brahms - každý má své requiem

4. 3. 2013, Paříž, Salle Pleyel, G.Verdi: Requiem
Český filharmonický sbor Brno, sbormistr: Petr Fiala, orchestr National de Lille, dirigent: Jean Claude Cassedus

…„Majestátní interpretace, která zcela přirozeně odpovídala nádheře a dramatické intenzitě partitury. Díky zaujetí orchestru i sboru mocného zvuku, s příkladnou sytostí a precizností, byla bohatá paleta emocí přivedena k dokonalosti.“… 
8. dubna 2013, Alexandra Diaconu  | Magazín Opéra

 


Operní senzace v Brucknerhausu

Jules Massenet : Marie Magdeleine, Bucknerhaus Linz, 24. 3. 2013

…„Když už vás k návštěvě koncertu nenaláká tato pašijová opera, jejíž hudba se vyznačuje jak sladko-romantickou idylou, tak chytlavou dramatičností a současně genialitou partitury, pak by vás měl nalákat alespoň jeden z nejlepších evropských sborů, Český filharmonický sbor Brno pod vedením Petra Fialy, a jeden z nejlepších orchestrů našeho regionu, Filharmonie Brno. Pod řízením Leoše Svárovského odvedla obě tělesa senzační výkon. (…) Posluchači na konci koncertu oprávněně vstali ze svých sedaček a aplaudovali brněnským hostům ve stoje“…
25. 3. 2013 ÖON (Oberösterreichische Nachrichten),  Michael Wruss
Hodnocení ÖON  ******

 


Ovace pro Český filharmonický sbor Brno

16. září 2012, Dvořákova síň Rudolfina Praha
Dramaturgie MHF Dvořákova Praha letos připravila tematicky provázanou sérii tří koncertů, jejichž společným jmenovatelem byla jednak Česká filharmonie s americkým dirigentem Jamesem Gaffiganem, ale také charakter programu: ve všech třech případech se jednalo o spojení děl Antonína Dvořáka s díly jeho dvou současníků, Johannesa Brahmse a Petra Iljiče Čajkovského. Zatímco první dva koncerty byly čistě orchestrální, v případě závěrečného se k České filharmonii připojil Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou a dva sólisté: sopranistka Kateřina Kněžíková a barytonista Svatopluk Sem… 
…Po přestávce se k České filharmonii přidal Český filharmonický sbor Brno. Společně provedli u nás nepříliš často provozovanou Brahmsovu kantátu „Píseň osudu“ na slova z románu německého básníka a prozaika Friedricha Hölderlina „Hyperion aneb Eremita v Řecku“. Brněnští plně dostáli své pověsti jednoho z předních evropských těles. Soubor vládne širokou škálou výrazových prostředků a dokonale kompaktním zvukem ve všech dynamických hladinách. Brahmsovu dílu, které je vlastně jakousi meditací nad lidským údělem, dokázali dodat patřičnou dávku závažnosti a kontemplace, ale ve střední bouřlivé části i výrazné dramatičnosti. Nejvyšším možným kontrastem k tomuto myšlenkově hluboce založenému dílu byl závěrečný bod večera, Dvořákovo rozjásané Te Deum…
… Provedení Dvořákova Te Deum se díky vynikajícím výkonům všech účinkujících stalo přesvědčivou tečkou a zároveň i vrcholem večera. Podle závěrečných standing ovations zcela zaplněného Rudolfina však bylo zřejmé, že největší uznání patří Českému filharmonickému sboru Brno.
Opera PLUS | 17.9.2012 | Ondřej Šupka

 

 

Turín vzdal poctu Dvořákovi

Byl to týden Antonína Dvořáka. V rámci turínských hudebních slavností zazněl nejprve s orchestrem Akademie Svaté Cecilie Dvořákův violoncellový koncert h-moll a další večer bylo provedeno Dvořákovo Stabat Mater orchestrem RAI Torino, který toto dílo nehrál již 30 let. Duchovní kantátu Stabat Mater pro sóla, sbor a orchestr vyslechli posluchači na dvou abonentních koncertech orchestru RAI. Publikum vysoce ocenilo provedení tohoto okouzlujícího díla, které Dvořák napsal v roce 1876. Velice příjemné bylo objevení Českého filharmonického sboru Brno, vedeného Petrem Fialou, který byl pozván uměleckým ředitelem orchestru RAI Cesarem Mazzonim. Dirigentem byl fascinující Juraj Valčuha, který toto úžasné Dvořákovo dílo zařadil do letošní sezóny.
LA STAMPA TORINO | Guido Novaria | 29. 1. 2012



Český filharmonický sbor Brno s Drážďanskou filharmonií ve Frauenkirche

Český filharmonický sbor Brno vystoupil v sobotu 22. října s Drážďanskou filharmonií na slavnostním koncertě ve Frauenkirche pod taktovkou dirigentky Simone Young. Na programu bylo náročné Válečné Requiem Benjamina Brittena. Kromě již výše zmíněných účinkoval i dětský sbor Drážďanské filharmonie a tři skvělí vokální sólisté – Miriam Gordon Stewart (soprán), Andrew Staples (tenor) a William Shimell (baryton). Po náročných zkouškách publikum slyšelo skvělé provedení Brittenova díla, kdy výkony účinkujících umocnilo i prostředí Frauenkirche – kostela, který shořel na konci 2. světové války, a byl po rekonstrukci znovuotevřen v roce 2005. Po závěrečném Amen následovala chvíle ticha, a až poté bouřlivý potlesk.



Český filharmonický sbor Brno v Baden Badenu, Štrasburku a Paříži

Český filharmonický sbor Brno se v červnu 2011 podílel, vedle nabitého programu v České republice, i na třech významných koncertech v Německu a ve Francii. Jako první uvedl Mahlerovu 8. symfonii v Baden Badenu s Bamberskými symfoniky, pod vedením jejich šéfdirigenta Jonathana Notta. Dále cesta ČFSB pokračovala do Štrasburku, kde nazkoušel a uvedl s Orchestre Philharmonique de Strasbourg Gurrelieder Arnolda Schönberga pod taktovkou Marca Albrechta. Vyvrcholením celého turné pak bylo uvedení Gurrelider v Paříži v Salle Pleyel. Světoznámý dirigent Marc Albrecht se těmito dvěma koncerty loučil s pozicí šéfdirigenta Štrasburských filharmoniků. Skvělé obsazení sólových partů (Ricarda Merbeth – Tove, Lance Ryan – Waldemar, Barbara Sukowa – recitace) i celková atmosféra zkoušek byly mimořádné. O obrovském úspěchu koncertů svědčí i ohlasy v tisku.
(Na fotografii dirigent Jonathan Nott.)



Sborová meditace u svatých Janů

Koncert Českého filharmonického sboru Brno měl konečně interpretační úroveň, kterou je možno označit jako festivalovou. Velikonoční festival duchovní hudby s ním snad nabral kromě společenského i hudební lesk.
I když se ve skladbě koncertu asi nedá mluvit o nějaké dramaturgické odvaze, úroveň provedení byla opravdu vysoká. Vybrané skladby spolu i přes dlouhý časový odstup jejich vzniku souzněly duchovním i hudebním obsahem. Sbor se v první části večera věnované mistrům renesanční polyfonie prezentoval především decentní dynamikou a průzračným zvukem. Vyvrcholením této části bylo provedení slavného Miserere mei Deus Gregoria Allegriho, v němž prošly náročnou zkouškou i individuální kvality některých členů sboru. Prostá melodie i zdobné „komentáře“ byly provedeny velmi dobře. V motetech Antona Brucknera se prolínají staré kompoziční techniky s novoromantickým uvažováním autora. Sbor stylově přidal na hlasovém lesku i dynamice, v závěrečné sekvenci Libera me, Domine se přidaly i varhany. Jako působivá kóda, která podtrhla meditativní charakter celého koncertu, vyznělo závěrečné O sacrum convivium Oliviera Messiaena, jehož náročné harmonie zvládl sbor perfektně. Myslím, že koncerty směřující svou atmosférou spíš k tichému zamyšlení, se obejdou bez přídavku. Pokud už musel být, zopakování moteta Locus iste bylo ještě tou nejrozumnější volbou.



Kurt Masur a Český filharmonický sbor Brno

Opětovné umělecké setkání s dirigentskou veličinou jako je Kurt Masur a Českého filharmonického sboru Brno bylo naplánováno na polovinu prosince 2010. Pan dirigent si rád zavzpomínal na festival PROMS, kde v londýnské Royal Albert Hall společně provedli Glagolskou mši od Leoše Janáčka. Každoročně v této době pořádá Maestro Kurt Masur v Bonnu dirigentské kurzy, jehož nejlepší absolventi dostanou příležitost podílet se na slavnostním koncertě. Ten se konal dne 16. 12. v Beethoven Halle, tedy v předvečer výročí narození tohoto genia v Bonnu. Každý z nich dirigoval jednu větu z 9. symfonie, závěrečnou čtvrtou pak osobně Mistr.
Vyprodaný koncertní sál si s nadšením poslechl špičkové provedení jeho nejslavnější symfonie se závěrečnou Ódou na radost. Beethoven Orchester Bonn potvrdil své hráčské kvality a šéfdirigent Stephan Blunier sympatickým provedením Fantazie pro klavír, sbor a orchestr se zasloužil o úspěch celého večera.



Český filharmonický sbor Brno na adventních koncertech v Holandsku

Český filharmonický sbor Brno vycestoval v polovině prosince na dva koncerty do Holandska s dirigentem Janem Ocetkem,vokálními sólisty a s doprovodem flétnistky Martiny Matušínské a klavíristy a varhaníka Jaroslava Frice. Obohatil tak adventní život ve městech Kerkrade a Eindhoven nádhernými motety Antona Brucknera a českými vánočními pastorelami a koledami. Ohlas obou koncertů byl mimořádný. Asi 600 posluchačů v zaplněném chrámu Sv. Kateřiny v Eindhovenu odměnilo sbor potleskem vestoje.



Mahlerova 2. symfonie poprvé s Eliahu Inbalem

Český filharmonický sbor Brno poprvé vystoupil na dvou koncertech Bernského symfonického orchestru vedeného jeho častých hostem, dirigentem Eliahu Inbalem. Je to nedávno, co právě s tímto programem, symfonií č. 2 Gustava Mahlera, vystoupil ČFSB na koncertě v Praze s Českou filharmonii pod taktovkou Christopha Eschenbacha. Pražský koncert svou mimořádnou uměleckou úrovní byl jedním z nezapomenutelných zážitků všech účinkujících. Kritiku čtete zde. O to více se očekával koncert v Bernu, krátký časový odstup přímo vybízel k následnému srovnávání. Oba koncerty Bernských symfoniků skončili nadšením a velkými ovacemi. Dle sdělení intendanta symfoniků, nepamatují takové spontánní reakce publika. Na světě byl další velký hudební zážitek. Pochvala a uznání světově proslulého dirigenta Eliahu Inbala na adresu Českého filharmonického sboru Brno potěšila všechny členy včetně sbormistra Petra Fialy.




Léto plné hudby aneb Závěr Mezinárodního hudebního festivalu Rheingau
v česko-slovenském provedení

Rheingau Musik Festival má za sebou již 23 ročníků a letos 154 koncertů na 42 různých koncertních místech, sálech a klášterech s neuvěřitelným počtem návštěvníků – 120 000. Závěrečnou tečkou byl projekt opery sacra Marie Magdaleine Julesa Masseneta. Vyprodaná bazilika v Eberbachu zažila obrovský úspěch česko-slovenských interpretů. Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), Filharmonie Brno, Adriana Kohútková jako Magdaleine, Jana Sýkorová jako Martha, Tomáš Černý jako Ježíš a Gustáv Beláček – jako mimořádně skvělý Jidáš pod taktovkou dirigenta Leoše Svárovského nadchli publikum v bazilice tak, že je odměnilo ovacemi ve stoje a dlouhým potleskem.



Bienále Bamberg 2010 a Český filharmonický sbor Brno

Letošní Bienále v Bamberku bylo věnováno vzpomínce na hudebního skladatele Gustava Mahlera. Na závěr přehlídky jeho tvorby zazněla Symfonie tisíců, výjimečná skladba, která se uvádí velmi zřídka pro své náročné a nákladné umělecké obsazení. V Bamberku zazněla naposledy před 17 lety, kdy touto skladbou byl slavnostně otevřen nový koncertní sál. Na letošním provedení se podíleli sólisté Manuela Uhl, Michaela Kaune, Marisol Montalvo, Lioba Braun, Janina Baechle, Stefan Vinke, Michael Nagy, Albert Dohmen, sbor Bamberských symfoniků (nastudování Celso Antunes), Český filharmonický sbor Brno (nastudování Petr Fiala), Windsbacher Knabenchor (nastudování Karl-Friedrich Beringer), a to vše pod taktovkou Jonathana Notta, šéfdirigenta Bamberských symfoniků. Mimořádnost provedení dokládá i zájem ze strany Bavorského rozhlasu, který koncert přenášel a následně se objeví, v koprodukci s labelem Tudor, na trhu s CD. V této gigantické sestavě se sejdou všichni umělci ještě jednou. V červnu 2011 vystoupí ve Festpielhaus, v největším operním domě Německa, v Badenu Badenu. O něm se říká: „Das Festspielhaus Baden-Baden ist mehr als Foyer, Eingangsbereich und Bühne. In diesen Räumen werden Träume gelebt!“



Daphnis a Chloé na mezinárodním festivalu v Dolním Rakousku v Grafeneggu

Země Dolní Rakousko přeje kultuře. V krásném prostředí zámeckého parku v Grafeneggu se konají po celý rok kulturní akce. V létě na „Wolkenturm“, což je cenami odměněné podium pro open air koncerty, dále v nově postaveném koncertním sále a v opravené historické jízdárně. Český filharmonický sbor Brno je zde již pravidelným a velmi vítaným hostem. Ve spolupráci s Tonkünstler Orchester pod taktovkou dirigenta Juna Märkla předvedli Ravelovu Daphnis a Chloé. V rámci Preludia zazněly v jízdárně sbory z opery sacre od Julesa Masseneta Maria Magdaleine, neprávem málo známé dílo tohoto autora, ale krásné a posluchačsky vděčné.



ČFSB zpíval Schumanna a Mahlera v Haagu

Český filharmonický sbor Brno zavítal v červnu do nizozemského Haagu, kde společně s Het Residentie Orkest a pod taktovkou světově proslulého dirigenta Neeme Järviho provedli Schumannovu Kantátu Des Sängers Fluch op. 139 (Umělcovo prokletí) a Das klagende Lied Gustava Mahlera. Závěrečný koncert orchestrální sezóny byl věnován především mahlerovskému výročí a po dva večery se nesly sálem Dr Anton Philipszaal tóny velebné hudby. Všichni protagonisté večera byli po zásluze odměněni vřelým potleskem publika.



Mág Eschenbach dirigoval Mahlera

„Dělám Mahlera už 40 let, ale tak skvěle připravený sbor jsem ještě neměl“, řekl Christoph Eschenbach během bouřlivého závěrečného potlesku v Rudolfinu sbormistrovi Petru Fialovi. Český filharmonický sbor Brno a Česká filharmonie 7. července oslavily 150. výročí narození Gustava Mahlera jeho kolosální 2. symfonií „Vzkříšení“. Posluchači ve zcela vyprodaném Rudolfinu se stali svědky dirigentské „magie“ světového mahlerovského specialisty. Do nejmenších detailů propracované frázování, neuvěřitelné napětí, např. v části Urlicht, kdy člověk začíná vnímat svůj vlastní napjatý dech, a načasování všech výrazových vrcholů, doslova otevřelo tajné brány lidského bytí. Díky Eschenbachovi dokázal orchestr, sbor, i sólistky (sopranistka Simona Houda Šaturová a altistka Yvonne Naef) publiku předat „to“ něco, onu „božskou jiskru“ vzkříšení, jež je v Mahlerově hudbě ukrytá. Pocta Gustavu Mahlerovi, jak zněl název koncertu, byla vskutku velkolepá a t.č. v České republice na nejvyšší možné umělecké úrovni.



Daphnis et Chloé na Janáčkově máji

Mezinárodní hudební festival Janáčkův máj patří neodmyslitelně ke kulturnímu životu daleko přesahujícího Moravskoslezský kraj. Festival uvedl slavné domácí i zahraniční umělce. Za všechny jmenujme dirigenta Z. Mácala, basistu a loutnistu J. Frederiksena a, coby dirigent, polský skladatel K. Penderecki. Český filharmonický sbor Brno se předvedl ve skvělé formě. Pod taktovkou Libora Peška a s Janáčkovou filharmonií Ostrava si už v průběhu festivalu od médií vysloužili mimořádně dobré hodnocení za uvedení Ravelových suit č. 1 a 2 z baletu Daphnis et Chloé: „Koncert „Poklady francouzské klasiky“ patřil k největším uměleckým zážitkům dosud probíhajícího ročníku Janáčkova máje. Výborně hrající orchestr JFO pod inspirativní taktovkou ve velmi dobré kondici a silné koncentraci dirigujícího Libora Peška, barevně a ve velké dynamické škále zpívající Český filharmonický sbor Brno, to vše doplněno baletním sólem (Ravel) vytvořilo jedinečnou atmosféru a velmi působivý celek.“ (ja)



Český filharmonický sbor Brno zahájil Dvořákovu Olomouc

Chrám sv. Mořice v Olomouci rozeznělo překrásné, ale velmi náročné Requiem Antonína Dvořáka. Zahajovacího koncertu festivalu Dvořákova Olomouc (13. 5.), jehož je Český filharmonický sbor Brno pravidelným hostem, se chopili zkušení interpreti. Moravská filharmonie Olomouc účinkovala pod vedením svého šéfdirigenta Petra Vronského. Jeho přesná gesta bezchybně následovali Pavla Vykopalová (soprán), Kateřina Jalovcová (alt), Tomáš Černý (tenor) a Martin Gurbaľ (bas). Především part sboru patří v této skladbě k nejexponovanějším. Za své výkony sklidili všichni účinkující, včetně sbormistra Petra Fialy, nadšený a dlouhotrvající potlesk ve stoje. Lze si však jen povzdychnout, že koncert nepřenášel rozhlas nebo televize. Akustika chrámu sv. Mořice je totiž velmi dobrá a televizní média navíc mohou těžit i z jeho mysteriózního interiéru.



Vážně krásná hudba

Pravidelná spolupráce Stuttgartských filharmoniků pod taktovkou šéfdirigenta Gabriela Feltze, který na špici orchestru stojí již 8 let a pod jehož vedením se podařilo filharmonikům dostat na úroveň špičkových orchestrů, a Českého filharmonického sboru Brno přináší již delší dobu ovoce a sklízí šťavnaté plody své úrody. Potvrdily to i dva další společné koncerty ve Stuttgartu a v Erlangenu na konci dubna a začátku května. Letošní jubilant Gustav Mahler zkomponoval svou 3. symfonii v létě roku 1896. Jakmile ale dokončil dílo, hned mu bylo jasné, že i pro zkušeného posluchače vzhledem k délce a Ausdrucksdimension bude náročné. Že se Gabriel Feltz ujal své taktovky úspěšně, o tom svědčí i reakce publika po skončených koncertech a společně se skvělou sólistkou Alexandrou Petersamer a chlapeckým sborem Aurelius Saengerknaben Calw nadchli posluchače. Zasloužený a dlouhotrvající potlesk.



Bouře s Českým filharmonickým sborem Brno

Během pěti dnů se pražskému publiku představil Český filharmonický sbor Brno hned třikrát. Poprvé na dvou abonentních koncertech s Českou filharmonií (15. a 16. dubna 2010) a podruhé se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu (19. dubna). Všechny tři koncerty proběhly v Rudolfinu. S Českou filharmonií, vedenou Ondrejem Lenárdem, zazněla po úvodní Janáčkově Sinfoniettě zcela neprávem opomíjená a tedy málo hraná Bouře Vítězslava Nováka. Velmi náročných partů se zhostili Kateřina Kněžíková a Dana Burešová (soprány), Michal Lehotský (tenor), Roman Janál (baryton), Miloš Horák a Zdeněk Plech (basy). Všichni účinkující za interpretaci tohoto obzvláště těžkého díla po zásluze sklidili ohlušující aplaus. Se SOČRem se sbor představil v kantátě Stabat mater, jednom z citově nejvypjatějších Dvořákových děl. Sólisté, Zdena Kloubová (soprán), Andrea Kalivodová (alt), Michal Lehotský (tenor) a Zdeněk Plech (bas), pod vedením šéfdirigenta orchestru Vladimíra Válka, odvedli maximální výkon a na závěr byli v zaplněném sále odměněni několikaminutovým, nadšeným potleskem.



Český filharmonický sbor Brno a Velikonoční festival Praha

Velikonoční festival Praha pozval na tři večery špičkový Český filharmonický sbor Brno. První, zahajovací večer festivalu (30. 3. 2010 v Kostele sv. Šimona a Judy) se sbor představil s a capellovým programem, jemuž dominovala Brucknerova moteta. (Za nahrávku s tímto dílem získal prestižní ocenění ECHO Klassik 2007.) Výborná akustika kostela dovolila sboru dokonale pracovat s jemnými dynamickými odstíny čistého lidského hlasu. Sboristé bezchybně reagovali na každé, byť jen drobné, gesto svého sbormistra a dirigenta Petra Fialy. Málokdy se stane, že se hudební a duchovní zážitek spojí tak pevně, aby vytvořily jeden kompaktní celek. Podruhé a potřetí (31. 3. a 1. 4.) se Český filharmonický sbor Brno představil ve Dvořákově Stabat mater se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK pod taktovkou Petra Altrichtera. Tomuto citově vypjatému dílu interpreti vdechli svým perfektním provedením nový život a vysloužili si tak ve zcela zaplněném Obecním domě nadšené ovace.

 

Téma „Noc“ u Filharmoniků v Hamburku

Na pozvání hamburských filharmoniků, se kterými má Český filharmonický sbor Brno již jednu velmi úspěšnou hudební zkušenost, vystoupil náš přední sbor, v rámci jejich 7. abonentního programu na dvou koncertech v březnu 2010, v Laiszhalle a v Hamburku. Pod taktovkou šéfdirigentky Hamburských filharmoniků Simone Young měli abonenti možnost si vyslechnout zajímavý program na téma „Noc“. Po skladbách W. A. Mozarta Malá noční hudba a A. Schönberga Verklärte Nacht se představil Český filharmonický sbor Brno s náročným programem. V Debussyho Nocturnech Sirény přesvědčivě vábily a zlákaly okolo plující námořníky a v Symfonii č. 3 od Karola Szymanowského „Píseň noci“ smíšený sbor završil program ke všeobecné spokojenosti.



Verdiho Rekviem v Maďarsku

Filharmonie Brno, Český filharmonický sbor Brno, sólisté Lada Biriucov (soprán), Galja Ibragimova (alt), Ľudovít Ludha (tenor) a Peter Mikuláš (bas) spojili své síly pod vedením dirigenta Aleksandara Markoviće, aby nastudovali slavné Verdiho Rekviem a poté s ním v prvním březnovém týdnu 2010 vystoupili na třech koncertech v Maďarsku. Publikum v téměř vyprodaných sálech v Szombathely, Budapešti (Palác umění) a Szekésfehérváru ocenilo všechny účinkující bouřlivým a dlouhotrvajícím skandovaným potleskem.



Český filharmonický sbor Brno u Drážďanských filharmoniků

Uplynulo již 65 let od jednoho z nejhorších okamžiků v historii Drážďan. Tuto událost připomínalo několik desítek koncertů přímo ve městě a jeho okolí. Kromě Staatskappelle Dresden, která uváděla Mozartovo Requiem, si Dresdner Philharmoniker pozvali na spoluúčinkování Český filharmonický sbor Brno k provedení Dvořákova Requiem. Tento 5. abonentní koncertní program sezony byl věnován vzpomínce na drážďanské bombardování. Za dirigentským pultem stál světové známý Jiří Kout, sólových partů se skvěle zhostili Ľuba Orgonašová, Alexandra Petersamer, Michael König a Rudolph Rosen.



Bravo pro Český fiharmonický sbor Brno v Mahlerově „Vzkříšení“ v Antverpách a Bruselu

Na pozvání Královské vlámské filharmonie z Antverp přijel Český filharmonický sbor Brno, aby vystoupil na dvou koncertech v Symfonii č. 2 „Vzkříšení“ Gustava Mahlera. První koncert se konal v sále Královny Alžběty v Antverpách, druhý v Paláci krásných umění v Bruselu. Oba sály s kapacitou přes 2 000 míst byly zaplěny do posledního místa a posluchači po skončení koncertů nešetřili četným bravo a odměnili účinkující (Královská vlámská filharmonie, sbor Koorakademie Atnverpy, Český filharmonický sbor Brno dirigent Jaap van Zweden, Birgit Remmert – alt, Camilla Tilling – soprán) za skvělé provedení díla spontánním potleskem.



Vrcholný kulturní zážitek ke 20. výročí podepsání partnerské smlouvy mezi Brnem a Stuttgartem

Několik kulturních akcí se konalo při příležitosti nebo v souvislosti s jubileem podepsání partnerské smlouvy mezi Brnem a Stuttgartem. Poslední koncert roku 2009 ve Stuttgartu měl symbolický program: Symfonie č. 9 od L. van Beethovena se svou slavnou Ódou na radost.
Stuttgartští filharmonici a jejich šéfdirigent Gabriel Feltz pozvali ke spolupráci Český filharmonický sbor Brno. Vyprodaná Liederhalle byla krásnou a úspěšnou tečkou za partnerskými oslavami a potvrdila, že o další spolupráci mají oba partneři velký zájem.



Členové ČFSB zpívali thajskému králi

V prvních prosincových dnech zavítali členové Českého filharmonického sboru Brno poprvé do thajského Bangkoku, aby zde spolu s Thajskou filharmonií a početně zastoupenými sbory z Hudební školy Mahidol University vystoupili na dvou koncertech s Beethovenovou 9. symfonií.  Oba koncerty se uskutečnily před naprosto zaplněným koncertním sálem Mahidol University pod taktovkou islandského dirigenta Gudni A. Emillsona, od roku 2005 šéfdirigenta Thajské filharmonie.  Koncert s Beethovenovou 9. symfonií nadchl nejen místní publikum, které dlouhotrvajícím potleskem odměnilo všech 240 účinkujících, ale byl rovněž součástí velkolepých oslav narozenin thajského krále Rámy IX.



Haydn otevřel nebesa i duše

Pražská komorní filharmonie v čele s šéfdirigentem Jakubem Hrůšou zahájila 7. října svoji 16. sezónu opravdu ve velkém stylu. Udržet napětí a hudební tah v tak náročném a dlouhém díle jako je Haydnovo oratorium Stvoření není úkol pro každého. Zaplněné Rudolfinum zaujatě vyslechlo bezchybné výkony sólistů Mary Nelson (soprán), Marka Le Brocqa (tenor) a Matthewa Brooka (basbaryton) a několikerými obřími ovacemi odměnilo Český filharmonický sbor Brno, z něhož vskutku nádherná pianissima, naprosto přesná crescenda, nástupy i výslovnost dělají jedno z nejžádanějších vokálních těles v Evropě.



Dvořákova Stabat mater nadchla publikum v Holandsku

Český filharmonický sbor Brno a tenorista Tomáš Černý byli na sklonku září 2009 přizváni Het Brabants Orkest z holandského Eindhovenu ke spolupráci na provedení díla Antonína Dvořáka Stabat mater. Koncerty se uskutečnily v krásném hudebním centru Frits Philips v Eindhovenu a nově rekonstruovaném sále De Doelen v Rotterdamu. Dvořákovo duchovní dílo a konkrétně Stabat mater se na repertoáru nizozemských orchestrů objevují velmi zřídka a přesto nebo právě proto byly oba koncerty téměř vyprodány. Publikum potleskem vestoje vyjádřilo svoji spokojenost a obdiv nejen nádherné Dvořákově hudbě, ale především excelentnímu výkonu ČFSB a tenoristy Tomáše Černého.



Niterně působivá sborová hudba

Český filharmonický sbor Brno zpíval pod taktovkou svého zakladatele Petra Fialy minulý čtvrtek v kostele sv. Karla v St. Moritz díla Jakuba Galla a Antona Brucknera. Oslava lidského hlasu, která si získala publikum svou subtilní niterností.
Dirigent a skladatel Petr Fiala založil Český filharmonický sbor Brno v roce 1990 a brzy s ním získal několik ocenění díky vysoké pěvecké kvalitě. Sbor spolupracoval s mnoha slavnými dirigenty, následovala pravidelná vystoupení na mnoha hudebních festivalech.
Handlova polyfonie
Stejně jako mnoho umělců své doby v 16. století převzal Jacob Handl, narozený ve Slovinsku, italské jméno: Jakobus Gallus. Vedle světské hudby komponoval především množství duchovních děl, k nim patří i tehdy slavné zhudebnění Jeremiášových lamentací, které sbor uvedl rozdělen na dva komorní soubory. Fiala dokázal se svými 40 zpěváky agogicky skvěle vystihnout nálady jednotlivých částí. S jasným zvukem se mu podařilo docílit křehkého výrazu bolesti a smutku. Ze sborového prostoru a z varhanní empory oplakávaly krásné hlasy zničení svatého města Jeruzaléma, v tehdy nezvyklých disonancích. Zvláště výrazně zněly konečné fráze se jménem města Jeruzalém, v nepřekonatelném mohutném zvuku.
Brucknerova moteta
Stejně jako Gallus byl i Anton Bruckner jako dítě zpěvákem v rakouském klášteře. Je s podivem, že se ve svých motetech vrací k sborové hudbě období renesance, jejíž styl spojil s harmoniemi romantismu a dosáhl tak bohaté výrazovosti textů. Tuto výrazovost se sboru z Brna podařilo skvěle vystihnout. Za nahrávku motet získal právem ocenění Echo Klassik. Kontrasty v proplétání hlasů byly skvěle propracované od intimních pianissim až k zářivému fortissimu. Slavné "Locus iste" získalo niterné napětí a vokální preciznost. V "Ave Maria" se krásnými hlasy zaskvěly sopranistka Alexandra Polarczyk a altistka Pavla Zbořilová a v "Tota pulchra" průzračný tenor Jakuba Tučka. I varhaník Martin Jakubíček doprovázel citlivě stylově.
Nejpůsobivěji se sboru podařilo "Libera me, Domine" s jeho zoufalstvím a niternou prosbou o osvobození, od téměř neslyšitelného pianissima až k dynamicky silnému fortissimu. Ten večer se spojilo nejvyšší interpretační umění s vynikající akustikou kostela sv. Karla. A jako skvostný přídavek: "Ave Verum" od Wolfganga Amadea Mozarta se sametovým sborovým zvukem, čímž se znovu potvrdila vynikající kvalita Fialova souboru. Tento skvělý vokální koncert byl okouzlujícím dárkem pro početné vnímavé publikum.

3 .9. 2009 St. Moritz (Švýcarsko), Gerhard Franz

více •••

 


Brémy (Německo), Britten: Válečné requiem

Musikfest Bremen, sídlící v krásném hanzovním městě, má ve svém kalendáři velké symfonické koncerty, sólová vystoupení, scénické i vokální produkce. Tři kulturní týdny ovládnou nejen město, ale i jeho široké okolí. Festival tak představuje vrcholnou akci roku pro celý severoněmecký region.
Na jubilejním 20. ročníku se sešla umělecká tělesa z celé Evropy a početné publikum tak mohlo vychutnat hudbu od 16. století po současnost. 1. září 2009 zároveň uplynulo 70 let od vypuknutí 2. světové války. Této památce byl věnován koncert v dómu St. Petri, kde Český filharmonický sbor Brno a Bremer Philharmoniker pod taktovkou Markuse Poschnera představili Brittenovo Válečné requiem. Výběr díla pro tento večer nebyl náhodný: anglický pacifista vyjádřil svůj postoj proti válce a násilí jako takovému. Latinský text Missa pro Defunctis je doplněn verši anglického básníka a Brittenova současníka Wilfreda Owena. Brilantně ho přednesli Susanne Bernhard (soprán), Thomas Cooley (tenor) a Thomas E. Bauer (baryton). Ve zcela vyprodaném dómu poslouchalo s napětím toto sugestivní a emotivní dílo na 2000 lidí. Mohutné forte bicích připomínalo dunění kanónů, zatímco při Libera me, Domine ve sborovém pianissimu doslova mrazilo v kostech. Nádherný prostor dómu s vynikající akustikou jen umocnil obsah veršů a minuta ticha po závěrečném sborovém Amen byla symbolickou tečkou na závěr.



Mozart, oáza klidu

Je snad stále živý obecný despekt ke všemu, co pochází ze zemí na východ od německých hranic? Jinak ani nelze vysvětlit poměrně chabou návštěvnost koncertu hostujícího Českého filharmonického sboru Brno a Komorních sólistů pod vedením Petra Fialy ve Frauenkirche. Excelentní sbor zde nebyl poprvé, ale mnozí milovníci hudby z Drážďan, kteří jej znají, již pravděpodobně odcestovali na dovolenou. A většina turistů si pomyslí, že východoevropské je synonymem průměrného, tedy málo zajímavého. Jaký omyl!
Proč jen se nám interpretace Brňanů od prvního tónu zdála tak povědomá? Byl to zřejmě zvuk podobný drážďanskému orchestru, zvuk sboru pak připomínal znělost drážďanských sborů, v podstatě celé hudební pojetí bylo povědomé, aniž bychom kvůli obecné snaze vše nivelizovat opomíjeli rozdíly. Brňané hrají a zpívají tak středoevropsky, moravsky, česky, vídeňsky, drážďansky (když už tuto souvislost chceme zdůraznit), až je to pro posluchače je slast. Na programu byly Mozartovy sakrální kantáty: „Laudate Dominum“ z „Vesperae solennes de Confessore“, KV 339, „Te Deum laudamus“, KV 141, „Exultate, jubilate“, KV 165 a „Ave Verum copus“, KV 618 dvě „Regina coeli“, KV 127 a KV 108.
Brněnský sbor zněl samozřejmě komorně, ale o nic méně působivě než v symfonickém obsazení: zářivě, celkově vyváženě, s intenzitou, která posluchače bezprostředně zasáhne. Orchestr jako skvělý partner hrál ohleduplně, nikdy sbor zvukově nepřekryl, s ohledem na akusticky zákeřné prostory. Tympány přezněly v basech jen v závěru skladby Te Deum.
Petr Fiala Mozartovu sakrální hudbu dirigoval nenápadně nonšalantně, a přece precizně. Každá rytmická figura byla charakterně propracována. Fiala se nezalekl akcentovat i nepravidelné rytmy v Mozartově hudbě. Ale nejzajímavější bylo jeho frázování a velké oblouky, které posluchače strhli, že jim podřídili i svůj dech: zde bylo možno s hudbou dýchat. Fiala zaznamenal umělecký úspěch tím, že našel rovnováhu mezi noblesou a citovou náplní těchto děl, jeho emočně hluboká interpretace je překvapivá v dnešním prostředí intelektuálního a technicky „sportovního“ pojetí Mozarta. V Ave Verum corpus vytvořil jediný oblouk, obrovský výdech trvající celou skladbu. Přitom bez známky přeslazenosti.
Po opatrném začátku získávala sopranistka Hana Škarková stále více jistotu. Spíše temnější témbr, lavírující mezi lyrickým a dramatickým sopránem, neodpovídá tak docela hloubce jejího hlasu a byla slyšet tendence ke zpěvu lehce pod tónem. Ale nejpozději od Exultate Jubilate již byla hudebně na úrovni dirigenta. Díky přirozeně plynoucí hudební souhře dosáhli umělci obzvláště v pomalé části těžko popsatelného souladu a jásavý konec zazněl zcela bez nepatřičností a zbytečných manýr.
Jakoby byli sopranistka, sbor, hudebníci i dirigent dlouhým aplausem na konci překvapeni, ovšem zřejmě dosáhli toho nejkrásnějšího, co se hudebníkovi může podařit: získali si posluchače.

Hartmut Schütz, Frauenkirche  Drážďany, 27.6.2009




Litomyšl – zámek, Bernstein: Kaddish [MHF Smetanova Litomyšl]

Náročná Bernsteinova Symfonie č. 3 Kaddish, která se kvůli loňské vichřici neuskutečnila, měla i letos s provedením namále. Smetanovu Litomyšl totiž už v čase generální zkoušky postihl hustý déšť utuchající až v průběhu koncertu. Jakoby datum 25. června mělo být pro toto dílo zakleté.
Dramatický dialog s Bohem (nebo se sebou samým?) bravurně ztvárnili Soňa Červená (vypravěč), Jana Wallingerová (mezzosoprán), Český filharmonický sbor Brno, Chlapecký sbor Bonifantes Pardubice, Filharmonie Brno a dirigent Leoš Svárovský. Na klasickém půdorysu symfonie probíhá před posluchači melodram náročný ve všech hudebních (výrazových, dynamických i rytmických) i filozofických ohledech. Etická výpověď Bernsteinova opusu, a to především díky zaujatému přednesu Soni Červené, je mimořádně silná. Vnímavé obecenstvo ocenilo výkony interpretů zaslouženým a dlouhotrvajícím potleskem ve stoje.



Český filharmonický sbor Brno na Kypru

Předsednictví České republiky v Evropské unii bylo impulsem pro šéfdirigenta Kyperského symfonického orchestru, Spirose Pisinose, aby pozval na dva koncerty na Kypr naši vlajkovou loď pěveckého umění, a to Český filharmonický sbor Brno.
Na dvou koncertech u příležitosti Dne Evropy, tedy 8. a 9. května 2009, zazněla Beethovenova 9. symfonie. Obsazení bylo vskutku mezinárodní – kyperský orchestr a dirigent, český sbor, sólisté napůl Řekové (mezzosopranistka Alexandra Papadjiakou a basista Christoforos Stamboglis) a Turci (sopranistka Feryal Turkoglu a tenorista Senol Talinli). Naplnila se v něm tak Beethovenova a Schillerova myšlenka o bratrství lidí, kterou chtěl dirigent koncertů Spiros Pisinos přinést na dosud rozdělený Kypr.
Poděkování za to, že se tyto koncerty mohly uskutečnit za přítomnosti Českého filharmonického sboru Brno, patří v neposlední řadě i velvyslanci ČR na Kypru panu Janu Bondymu.

 

Wels (Rakousko), Wagner: Parsifal [Richard Wagner Festival]

Jubilejní 20. ročník Richard Wagner Festival (RWF) v rakouském Welsu probíhal poprvé v takřka česko-slovenském znění. Wagnerovy opery Parsifal a Lohengrin se těšily velkému zájmu veřejnosti. Svědčí o tom i nápisy „ab Januar ausverkauft“ (od ledna vyprodáno). Nejinak o tom vypovídají i vyprodané předpremiéry obou oper. Návštěvnost překročila tradičně i evropské hranice. „Wagnerovci“ se sjeli z celého světa.
V programu RWF zazněly jako každoročně 2 opery – Parsifal v opakování a Lohengrin jako premiéra. Obě představení režíroval Herbert Adler, tradičně Dietmar Solt s kolektivem připravili zdařilé kostýmy a působivou scénu.
Opera Parsifal byla uvedena 26. a 28. května 2009 v divadle Theater im Greif. Jako Parsifal se představil Endrik Wottrich, dále účinkovali Jukka Rasilainen (Amfortas), stále vynikající a ve Welsu zdomácnělý Hans Sotin (dvojrole Titurel, Gurnemanz), Anton Keremidtchiev (Klingsor) a Judith Németh (Kundry) společně s Českým filharmonickým sborem Brno pod vedením Petra Fialy za doprovodu Filharmonie Brno, pod taktovkou Ralfa Weikerta.
Premiéra opery Lohengrin zazněla 24. května 2009, 2. představení 30. května 2009. Opět pod taktovkou rakouského dirigenta Ralfa Weikerta, kdy se představil snový pár Lohengrin a Elsa von Branbant v podání Christropher Ventris a Petry Marii Schnitzer, diváci měli opravdu smyslový zážitek světových parametrů. Jako Heinrich der Vogler vystoupili Kurt Riedel a Hans Sotin, Ortrudu ztvárnila Lioba Braun. Dále vystoupili skvělý Jukka Rasilainen jako Friedrich von Telramund a vynikající Anton Keremidtchiev jako Heerrufer. Poprvé se ve Welsu velmi úspěšně představil i Slovenský filharmonický zbor pod vedením Blanky Juhaňákové za doprovodu Slovenské filharmonie.
Nad jubilejním ročníkem Festivalu Richarda Wagnera převzal záštitu rakouský prezident Dr. Heinz Fischer.



Český filharmonický sbor Brno sklízí úspěchy v Bruselu

Schubertova Mše As dur byla stěžejním dílem koncertu, který se konal 26. dubna v Paláci krásných umění (BOZAR) v Bruselu. Vynikající provedení velké Schubertovy mše v podání Belgického národního orchestru pod taktovkou Waltera Wellera a Českého filharmonického sboru Brno nenechalo posluchače v téměř zaplněném sále na pochybách, že jsou svědky mimořádného uměleckého výkonu. Český filharmonický sbor Brno tak v Bruselu již podruhé po vynikajícím provedení Dvořákova Rekviem (duben 2008) opět ukázal, že patří mezi špičkové světové sbory.

Joel Brocker, AuxiPress, Bulletin, 30.4.2009

 


Janáčkova hudba v Nizozemí

V posledním únorovém týdnu měli návštěvníci koncertů v rotterdamském sále De Doelen a v koncertním centru De Oosterpoort v severonizozemském Groningenu jedinečnou možnost vyslechnout zcela unikátní program ze skladeb svérázného hudebního velikána Leoše Janáčka. Celý program uvedly Ukvalské písně poté následovala suita z opery Výlet pana Broučka do měsíce (obě díla zazněla v holandské premiéře) a Glagolská mše. Protagonisty obou koncertů byli Het Noord Nederlands Orkest pod taktovkou finské dirigentky Susanna Mälki, Český filharmonický sbor Brno, Lada Biriucov – soprán, Jana Wallingerová – mezzosoprán, Michal Lehotský – tenor a Martin Gurbaľ – bas. Úspěch obou koncertů byl obrovský a publikum v obou sálech odměnilo všechny účinkující dlouhotrvajícím skandovaným aplausem.