Kritiky / Napsali o nás / Ohlasy zahraničního a tuzemského tisku
na koncerty Českého filharmonického sboru Brno (výběr)





Potěšení ve strachu
Mahler: Symfonie č. 2, Konzerthaus Berlín (Německo) 13. 1. 2017

Když nasadil sbor, Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), obrátil se náhle list. Na konci závěrečné věty této mamutí symfonie, která trvá 90 minut a svou všeobjímající vřavou i zbožným zdráháním, brutálními fortissimovými ataky, svými lidovými idylami, jednou přeslazenými, jindy satiricky pokřivenými, a svými snovými přírodními zvukomalbami rozpoutala vše z vesmíru Gustava Mahlera, sedí 70 sboristů klidně  Sedí nahoře na varhanní empoře v Konzerhausu, zpívají pianissimo, bez vibrata, dokonale čistě a přece velmi zněle, jako vzdálený zvuk z jiné planety ... Nicméně čirá krása sborového zpěvu přináší vyjádření, že Mahlerova zoufalá utopie spolu s „prasvětlem“ – zaklínadlem v obřím kolektivu symfoniků a pěvců, něco velmi niterné projednává: strach tváří v tvář světovému teroru. Tím se stává druhá symfonie velmi aktuální. Konzerthausorchestr a jeho šéfdirigent Iván Fischer zdůraznili tedy stísněnost, která zazněla už v energických smyčcových figurách v úvodní větě. Zvolil střední tempa a mírnil dynamiku, aby vražedné disonance posléze vyzněly jako charakteristika strachu v panice. Rytmická přesnost v některých místech ten dojem potvrdila.  Nepřestávající staccata a pizzicata vypovídají o ztracené identitě, potlačeném vědomí a vlastní smrtelnosti … Dlouhý, nadšený potlesk.
Christiane Peitz, Pressespiegel, 16. 1. 2017

 

 

Nový český hit

Češi mají hudbu v krvi. Dvořák a Smetana složili nadčasové skladby a jejich hudební pokračovatelé jdou v jejich šlépějích. Posluchači festivalového koncertu Evropské chrámové hudby s Českým filharmonickým sborem Brno ve vyprodaném Wallfahrtskirche v Hohenstadtu to za velkého potlesku vděčně přijímali. I tento český hudební zážitek má své jméno: Petr Fiala. Jeho Bohem obdařený smysl pro barevné vrstvení zvuku a dynamické efekty se odrazil v motetu Regina coeli laetare (Královno nebes, raduj se), textově vycházejícího z velikonoční sekvence. 73-letý skladatel a dirigent předvedl v premiéře letos vytvořené dílo se svým sborem takovým způsobem, který posluchači vnímali jako hudební dárek. Z tohoto kouzelného balíčku vystoupala nejprve předehra vřele sonorně intonujícího zpěvného violoncella Petra Nouzovského  rovnou vzhůru k barokní chrámové klenbě. Hned nato perfektně ladící sbor, vedený pevnými tahy štětcem Petra Fialy, vrstvil zvukové barvy přes sebe do strhujícího orchestrálně působícího obrazu. A zde, jako v dalších místech, zazněl gong jako předěl. Zářivým sopránem – kromě Jany Melíškové se zaskvěla také Pavlína Švestková se svým zvonivým, prostor naplňujícím hlasem – jako protiváhou cella Fiala nejenže rozšířil spektrum své palety, ale vyhnal sopečný výbuch crescenda až k akustické hranici bolesti. Sytý kompaktní sborový tah zněl ve sférické jemnosti od lyrického chvění až k jásavě dramatickému chvalozpěvu v eruptivním přechodu, který byl zastaven omamně krásným harmonickým souzvukem Halleluja“.
Předtím dali Fiala a jeho sbor zaznít tradici, na které stojí česká hudba. Dvojsborové moteto „Rorando coeli“ raně barokního skladatele Jana Campana Vodňanského zaujme majestátní polyfonní harmonií a efektem jemného echa druhého sboru. Bohuslav Matěj Černohorský, narozený roku 1684, si vybudoval jméno jako varhaník a učitel. Proto je hodno obdivu, jak v jeho „Laudetur Jesus Christus“ Fiala se svým sborem rozezněl všechny rejstříky a napodobil tak zvuk varhan. Dříve než se ještě jednou rozezněla soudobá duchovní hudba, rozhostila se radost čisté klasiky v motetu pro dvojsbor F. Mendelssohna-Bartholdyho, v pěti Mariánských písních J. Brahmse a třech liturgických zpěvech A. Brucknera. Jeho „Ave Maria“, „Os justi“ a „Virga Jesse“ zachovávají jistě melodické a harmonické zanícení, které hledí do budoucna. Sir John Tavener -skladatel (+ 2013), který konvertoval k ruské ortodoxní víře, uchopil ve skladbě „Svjatyj“, upomínající na mši za zemřelé, slovanský melodický motiv. V interpretaci Fialova sboru, skvělého ve všech ohledech, a cellisty jako „předzpěváka“ se zdá být tažen ve vlnách dechem matky Země, rozvíjí se k mohutné dynamice, dokud se duše v nejjemnějším pianissimu nevytratí do ticha. Titulem závěrečné skladby z pera Petra Fialy uzavíráme zcela inspirováni – „Gratia Musa tibi“ – „Díky tobě, Múzo“.
Wolfgang Nussbauer, Schwäbische Post, 1. srpna 2016, foto Peter Schlipf

 

 

Dvořák: Te Deum, Orff: Carmina burana
Rheingau Musik Festival, Kloster Eberbach, 9. 7. 2016

Zpívej, komu je zpěv dán... 

Na Rheingau-Musik-Festivalu hostovala Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala) s Dvořákem a Orffem. Pro uvádění sborových děl je bazilika kláštera Eberbach kvůli svému objemnému rezonančnímu prostoru zvlášť vhodná. U dobře rozestavených sborů může posluchači v pravém slova smyslu běhat mráz po zádech. A čeští hudebníci využili tuto šanci v horkém letním večeru pro velký vokální výstup. Poté nastoupil početný sbor. Jeho prvním vstupem bylo Dvořákovo Te Deum pro soprán, bas, sbor a orchestr opus 103… Po pauze zaznělo stěžejní dílo večera - Orffova Carmina burana z roku 1937...  Přes pozoruhodné výkony sólistů byl ve skutečnosti hvězdou večera sbor, který rozpoutal místy skutečné zvukové opojení. Kombinace ženského, mužského a dětského sboru (zde ovšem též ženského) vedla ke stále novým formám zvuku, které dlouhý prostor baziliky beze zbytku zaplnily. Dirigent Leoš Svárovský vedl orchestr dopředu intenzivními gesty, přitom však dával pozor, aby nezastínil sólisty ani sbor. Publikum bylo nadšené a odměnilo účinkující kromě mohutného potlesku také voláním "Bravo" a ovacemi ve stoje. Ansámbl si tento potlesk skutečně zasloužil.
Frank Raudszus, Egotrip

 

 

Bravo! Baborák s Českou Sinfoniettou a Českým filharmonickým sborem Brno v Litomyšli

Jiří Fuchs, 17.06.2016, Opera Plus
http://operaplus.cz/bravo-baborak-s-ceskou-sinfoniettou-a-ceskym-filharmonickym-sborem-v-litomysli/

 

Výňatky z anglických recenzí Janáčkovy Její pastorkyně 
(Londýn, Southbank Centre, 18. dubna 2016)

„Dvanáct českých sólistů—a Karita Mattila, která sice není Češka, ale na úžasné působivosti jí to nijak neubírá—doslova chrlících Janáčkovu první velkolepou operu, za doprovodu České filharmonie a s mimořádnou energií zpívajícího Českého filharmonického sboru Brno, na mne zapůsobilo tak, že jsem se po cestě domů skoro potácel.“ (Richard Morrison, The Times) „Jen zřídkakdy uslyšíte tolik něhy v rozmluvách Jenůfy a Kostelničky anebo takový jásot, jakým se ve sborových vrcholech prezentoval mocně přesvědčivý Český filharmonický sbor Brno.“ (Hannah Nepilová, The Financial Times) „Těmto osobním dramatům propůjčoval křídla pocit odvěkého lidského společenství, soulady i sváry vesnického prostředí nádherně tlumočeného Českou filharmonií a Českým filharmonickým sborem Brno. Oba soubory jsou české více než jen svými názvy: většina elitních orchestrů a dalších těles je dnes už zcela globalizovaná, ale v těchto případech stačí přejet očima po seznamu členů, aby bylo zřejmé, že v obou skutečně působí jen Češi. A je to znát.“ (Ivan Hewett, The Daily Telegraph) „Laca Aleše Brisceina byl ohromný. Na českých tenorech, s jejich zářivým, otevřeným témbrem, je cosi úchvatného—a platí to dokonce i pro ty z Českého filharmonického sboru Brno.“ (Mark Pullinger, The Backtrack)

 

 

Felix Mendelssohn Bartholdy : Lobgesang

Plzeň, Měšťanská beseda, 24. 3. 2016

Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), Severočeská filharmonie Teplice
dirigent Charles Olivieri-Munroe

…Dokonalou profesionalitou však upoutali v druhé části – kantátě i někteří další interpreti. Na prvním místě je třeba jmenovat Český filharmonický sbor Brno, který naprosto bez obtíží zvládl nejen interpretačně náročné kontrapunktické plochy s dokonale přesnými nástupy témat, které prostupují celé dílo skladatele. Skvěle působila i celková kompaktnost všech hlasů, rytmická preciznost a až ohromující pěvecká a intonační jistota sboru, což se nejvíce projevilo zejména v poslední desáté části, vyúsťující do majestátního konce, kde toto bezesporu světové těleso upoutalo mohutným, krásně znějícím zvukem. 
Tomáš Kuhn, Hudební rozhledy, 05/ 2016

 

 

Mahler : Symfonie č. 2, Auditorium du Nouveau Siècle, Lille (Francie)

Mahlerova 2. symfonie „Vzkříšení“, kterou Cassadesus vybral k oslavám 40. výročí lilské falangy, vždy představovala jednoho z jeho válečných ořů; interpretoval ji na mnohých koncertech, dočkala se také nahrávky. 
Jeho koncepce vždy staví na srozumitelnosti, pružnosti přechodů (Allegro maestoso), neztrácí ze zřetele smysl pro vyprávění (Andante moderato) i fyzickou a rytmickou angažovanost (Scherzo). V závěrečné jásavé apoteóze dosahuje dramatické napětí svého vrcholu: Apokalyptický hlas mezzosopranistky Hermíny Haselböck, její tmavý, v Urlichtu bolestný témbr, prostota tónu muzikální sopranistky Oleny Tokar a Český filharmonický sbor Brno, který ve svém zpívá se smyslem pro jemné nuance a hloubkou přivádějící k slzám.
Michel Le Naour, Concert Classic, 20. 11. 2015

 

 

Dvořák: Stabat Mater

Rheingau Musik Festival, Kloster Eberbach, 12. 9. 2015

Velký smutek, velká opera

…Skutečný hudební skvost: Při zakončení festivalu Rheingau Festival 2015 zaznělo provedení Stabat Mater od Antonína Dvořáka v bazilice kláštera v Eberbachu 
Již po šestnácté vystoupil na festivalu Rheingau Festival Český filharmonický sbor Brno vedený Petrem Fialou v mohutné, ale úžasně kompaktní a vycizelované formě, v harmonickém čtyřhlasém celku. V roli orchestru jej doprovodila Filharmonie Brno, která vytvořila skvělý základ, na který se sbor mohl spolehnout. A kromě toho skvělý sólistický kvartet: hluboký, ale pohyblivý bas Gustava Beláčka, podobné finesy v jiných sférách: sopranistka Eva Hornyáková, altistka Jana Hrochová a tenor Peter Berger… 
Frankfurter Rundschau / Judith von Sternburg / 13. 9. 2015

 

 

Dvořákovo Stabat Mater na závěrečném koncertě festivalu Rheingau Festival 

…I když je možné Stabat Mater chápat jako temnou skladbu, Ursula Kramer ve svém jako obvykle kvalitním textu k programu koncertu toto poněkud zjednodušující tvrzení zpochybňuje. Svatá Cecílie, patronka hudby, byla v každém případě přítomna pro všechny a v podobě Českého filharmonického sboru Brno se jí dostalo mohutné, povzbudivé a nadšené podpory. Tento sbor, který založil a který vede Petr Fiala, byl již po šestnácté hostem festivalu a opět dokázal, že i v obtížné akustice baziliky je možno dodržet jasné pěvecké kontury a suverénní zvuk ve všech hlasech. Náš dík patří ale rovněž Filharmonii Brno a dirigentovi Leoše Svárovského, který soubor vedl bez zbytečných okázalostí a dokázal jej vždy přimět k delikátnímu pianu, ve vypjatých místech jej pak nabudil k mohutnému zvuku při dodržení jednotného celku. Na okraj: příští rok opět přijede sbor z Brna, aby přednesl Orffovu Carminu Buranu, což je skvělá zpráva...
Allgemeine Zeitung / Volker Milch / 14. 9. 2015



 

Neresnheim, Opatský kostel, Bruckner: Moteta, 19. 7. 2015

Český filharmonický sbor Brno, dirigent Petr Fiala

…Pro svůj koncert v neresheimském klášteře sestavil sbor program výhradně z Brucknerových motet. Při prvním poslechu této hluboce duchovní hudby byli ale všichni příjemně překvapeni. Energii a vyzařování sboru posluchač nemůže nepodlehnout. Dynamické ztvárnění sahá od šeptavého pianissima ve skladbě „Locus iste“ až k všeobjímajícímu silnému forte ve skladbě „Ecce sacerdos magnus“. Sbor má obrovské výrazové schopnosti pro interpretaci textů, dokáže interpretovat dramatické momenty a vyzařuje z něj kontemplativní klid, radost a nadšení z odklonění se od světských věcí. Sbormistr Petr Fiala využívá schopností sboru rozvíjet a opět ztišit tón. Nespěchá, vychutná si hudební okamžik, než dá další impulz. A jako přídavek zaznělo malé překvapení: „Gratia musa tibi“ – chvalozpěv na hudbu, skladba od sbormistra Petra Fialy, která krásně zakončila koncertní zážitek…
Beate Kranisch © Gmünder Tagespost, 20.07.2015 



Vše v černém

Síla náhody: úchvatný, dopodrobna a zeširoka vyprávěný „Macbeth“
(…)

Sbor je hvězda večera
Pěveckou hvězdou večera, a to už v této konkurenci něco znamená, je sbor. Protože na to, co ukazuje Český filharmonický sbor Brno při svém debutu na tomto operním festivalu, co se týče homogenity, vokální flexibility a také pěveckého lesku, na to nejsme připraveni – přestože jsme byli předem upozorněni na kvality tohoto tělesa. Sbor je grandiózní a herecky úchvatný. Je třeba zmínit, že český sbor není původně operním sborem. Toho si totiž na jevišti nevšimnete.
(…)
Manfred F. Kubiak, 6. 7. 2015 Heidenheim



Hrůza a útěcha

 25. 10. 2014, Liederhalle, Stuttgart, Verdi: Requiem

Stuttgartští filharmonici a dirigent Marcus Bosch provedli v Beethovenově sále působivou mši za zemřelé - Verdiho Requiem. Pro Verdiho teatrálně vyškolenou fantazii byla doslova pochoutkou především sekvence Dies Irae. Mohutné údery orchestru, výbuchy žesťů, kaskády smyčců a zběsilé výkřiky sboru šířily ponurou náladu. Pod vedením dirigenta Bosche se podařilo všem zúčastněným vytvořit bezprostředně strhující provedení. Ani sebemenším detailům nebylo co vytknout. Na konci koncertu publikum s jásotem oslavovalo Český filharmonický sbor Brno (nastudování Petr Fiala). Sólisté tohoto koncertu byli Melba Ramos (soprán), Renée Morloc (alt), Ho-yoon Chung (tenor), Woong-Jo Choi (bas).

Esslinger Zeitung, 28. 10. 2014



Dortmund, Koncertní sál, Dvořák: Requiem, 15. 5. 2014 

Budapest Festival Orchestra, dirigent Iván Fischer

Excelentní byl Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala). S nezvyklou barevností je tento sbor schopen vytvořit temnou, bouřlivou, útěchu hledající hudbu. Jednou hladí jako balzám, jindy se kolem nás přeřítí jako pěnivá divoká řeka. Dvořákovo Requiem, které zní pozdně romanticky, niterně, dokonce směle naturalisticky, by mělo být vyňato ze seznamu zřídka uváděných skladeb.
Martin Schrahn, Westdeutsche Allgemeine Zeitung, 20 .5. 2014

 


Borodin: Polovecké tance

Budapešť, Palác umění, 26. 1. 2014

Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), Budapešťský festivalový orchestr, dirigent Iván Fischer

Polovecké tance zazněly ve vší nádheře, i se sborem. Český filharmonický sbor Brno (se sbormistrem Petrem Fialou) zazpíval na světové úrovni, jak už je u něho zvykem - svým intenzivním, plným zvukem, skvěle namíchanými témbry a tu lyrickou přesvědčivostí, tu zase mohutným zvukem přispěl k exotickému vyznění této žánrové skladby. Iván Fischer předvedl další ze svých četných experimentů s nekonvenčním rozmístěním hudebníků: členové sboru se rozestavili přímo mezi jednotlivé nástrojové skupiny, takže vokální a instrumentální složky se přirozeně prolnuly… Výsledkem byla zdravě a bohatě znějící zvuková směs.

 

Půlnoční hudba

Borodin: Polovecké tance | Millenáris Teátrum Budapešť, 26. 1. 2014

Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), Budapešťský festivalový orchestr, dirigent Iván Fischer

…Opravdové překvapení však přišlo, až když zazněla známá část Borodinovy opery Kníže Igor (známá pro mnohé z nás, jak se ukázalo). Některé z dam sedících orchestrálním hráčům u nohou, o nichž jsme až do té doby soudili, že patří k obecenstvu, na místě, kde má nastoupit sbor, najednou vyskočily a daly se do zpěvu. Když jsme strávili první překvapení (mnozí se slzami v očích), zvedli se náhle také jejich kolegové roztroušení po celém hledišti (všichni z Českého filharmonického sboru Brno) a s mužským sborem pak skladba spěla k závěru. Bylo to velkolepé. A když dozněl nekonečný potlesk, jásot a dupání, lidé vpředu i vzadu se objímali a spontánně jeden druhému děkovali za to, že byli součástí této báječné události—krásný pohled! Zbývá něco dodat? Ano: datum příštího koncertu je 26. dubna.
koncert.hu 

 



Missa solemnis a Helmuth Rilling

Praha, Smetanova síň Obecního domu 2. 4. 2014

S blížícími se Velikonocemi se letos i v Praze častěji hrají skladby pro tento čas určené. V nejbližším týdnu uvede FOK Dvořákovo Stabat Mater, které se hraje asi nejčastěji. O týden dříve to ovšem také byla Beethovenova Missa solemnis, která je v programech mnohem vzácnější. A není divu. Pro interprety je to dílo těžké a vlastně nevděčné, a většina zpěváků si raději zazpívá něco jiného. A málokde najdeme provedení, a dokonce ani nahrávku, kde by všechno vyznělo dokonale. O to milejší bylo v tomto směru živé provedení ve Smetanově síni Obecního domu pod taktovkou Helmutha Rillinga. Jeho oporou byl Český filharmonický sbor Brno, s průzračným zvukem, intonační jistotou i rytmickou precizností. Mile překvapila čtveřice mladých sólistů. A orchestr podal řekněme klidný a soustředěný výkon. Rilling zvolil jakési poctivé kantorské provedení, nepřeháněl to s rychlými tempy – i když v několika mystických pasážích, a zejména v sugestivním Agnus Dei, přece jen trochu pospíchal.

6. 4. 2014, Jindřich Bálek / OperaPlus (autor je redaktorem Českého rozhlasu-Vltava)

Helmuth Rilling, Lucie Silkenová, Kismara Pessatti, Sebastian Kohlhepp, Iván García (foto FOK)




Jak být konzervativní i odvážný zároveň?

12., 13. a 14. března 2014, Rudolfinum Praha
Christiane Karg – soprán, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr Petr Fiala, Česká filharmonie, dirigent Manfred Honeck

… A nakonec byl koncert sympatický také tím, že i bez takzvaně hvězdného obsazení může skvěle vyznít. Sopranistka Christine Karg je příkladem pěvkyně, které dovede přesně posloužit provedenému dílu, aniž by příliš strhávala pozornost na sebe. To jiné její slavnější kolegyně rády pojmou Mozartovo Exultate jubilate jako vokální exhibici. Bylo naopak příjemné slyšet čisté a muzikální provedení. Český filharmonický sbor Brno je už mnoho let zárukou nejvyšší kvality a vědí to i nejlepší světoví dirigenti. Zpíval jak Glagolskou mši s Rattlem, tak Dvořákovo Requiem s Ivánem Fischerem, a desítky dalších vrcholných produkcí. Je ale příliš odkázán na to, aby zpíval jeden koncert za druhým, bez dlouhodobého existenčního zázemí. A to je velká chyba, navíc v systému dnešního financování kulturních subjektů těžko řešitelná. I o tom se musí přemýšlet po každém jejich skvělém koncertu.

16. 3. 2014 11:15 Jindřich Bálek / OperaPlus (autor je redaktorem Českého rozhlasu-Vltava)

 



Christiane Karg a výjimečný večer v Rudolfinu

Necelý týden po ostře sledovaném a mediálně stále připomínaném vystoupení klavíristky Hélène Grimaud na koncertech České filharmonie se v Rudolfinu opět odehrála událost, která by si zasloužila pozornost přinejlepším srovnatelnou. Důvodů k tomuto tvrzení může být hned několik – velmi neotřelý a přitom atraktivní výběr repertoáru, přítomnost vynikající pěvecké sólistky, výkon sboru, který byl pěvkyni plnohodnotným partnerem, či výtečná hra orchestru pod vedením jeho hlavního hostujícího dirigenta Manfreda Honecka. 

Dramaturgie série abonentních koncertů České filharmonie pro dny 12., 13. a 14. března je v našich podmínkách skutečně pozoruhodná. Zaznívá zde totiž hned sedm kompozic, které spojuje duchovní tématika a ve kterých hraje většinou důležitou roli sborový zpěv. První z koncertů tak otevřel Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou a capellovým vánočním chorálem Francise Poulenca Hodie Christus natus est (1952). Krátká skladba přesvědčila o výjimečných zvukových kvalitách i příkladné soustředěnosti sborového tělesa. Uvedené přednosti prokázali brněnští protagonisté (respektive jejich část) i v následujícím dalším a závažnějším Poulencově opusu Litanie k Černé Madoně. Dílo pro tříhlasý ženský sbor a orchestr z roku 1936 vypráví podle autora o síle a opravdovosti jeho víry, a je třeba uznat, že svou cestu k Bohu zpracoval Poulenc po hudební stránce velmi čitelně a nápaditě. Do klasické chorální pěvecké linky zde vstupuje orchestr tu jemným smyčcovým doprovodem, jindy zase disonancemi téměř brutálními. Skladba končí vyznáním Matko Boží, pros za nás, abychom byli hodni Ježíše Krista, které v harmonickém podání sboru i orchestru vyznívá téměř do ztracena. Myšlenku, že víra by neměla být definitivním stavem mysli, ale stálým hledáním, snad ani nelze hudebně vyjádřit přesvědčivěji…

Úvodní tři hudební části pojal Manfred Honeck zřetelně jako úvodní kompaktní blok; bylo nanejvýš sympatické, že po doznění Góreckého díla, ve kterém se představil pouze orchestr, vyzval dirigent publikum i k potlesku pro členy sboru. Poté už se však hráči zformovali do redukovaného obsazení, určeného k provozování skladby z období vrcholného klasicismu. A následně se dostavila i předpokládaná hvězda večera, německá sopranistka Christiane Karg.

Po přestávce zaujala Karg místo mezi sboristy na varhanní empoře, ale první skladba byla opět určena pouze sboru bez orchestrálního doprovodu. Znovu došlo na Góreckého, tentokrát v mariánské modlitbě Totus Tuus z roku 1987. Připomeňme, že ústřední moto Celý Tvůj bylo osobním krédem papeže Jana Pavla II., který v témže roce navštívil stále ještě socialistické Polsko. Jen těžko si lze představit, jakým dojmem muselo sugestivní dílo působit na posluchače na místě a v době svého vzniku. Mohutný zpěv, v němž zní jméno Maria jak pokorně, tak bojovně, však evidentně fascinoval i posluchače v Rudolfinu; zvláště závěrečné opakování Marriina jména až do téměř neslyšitelného pianissima vyznělo v podání Českého filharmonického sboru Brno naprosto úchvatně. Potlesk, který následoval, působil téměř omluvně a ostýchavě – jako by posluchači pochopili, že k právě doznělé skladbě se takový projev uznání bytostně nehodí.

Program však vyvrcholil v podobně optimistickém duchu, v jakém končila i jeho první polovina. Gloria Francise Poulenca pro soprán, sbor a orchestr z roku 1961 je upřímnou Boží oslavou, byť v kontrastu k Mozartovu projasněnému Exsultate, jubilate poněkud komplikovanější. Liturgický text opatřil skladatel hudbou, která umí být stejně jásavá jako v jiných pasážích vážně seriózní a dalších zase trochu potměšilá… V orchestrálně patrně nejbarvitější skladbě večera se blýskla Česká filharmonie prvotřídní souhrou a citem pro styl; k vynikajícímu sboru se i tentokrát přidala Christiane Karg, přičemž pravým požitkem bylo zejména jejich společné Domine Deus, Agnus Dei.

Večer skončil nadšenými ovacemi publika, a je jistě milou satisfakcí, že mnoho návštěvníků abonentního koncertu, kteří zejména Poulencovy a Góreckého skladby očekávali s jistými obavami, zjistilo, že skladby autorů dvacátého století mohou být posluchačsky vstřícné a bohaté na snadno identifikovatelná sdělení. Osobně vysoce hodnotím výjimečnou formální a myšlenkovou sevřenost, jíž celý program působil. Je patrně zásluhou dirigenta Manfreda Honecka, že v podstatě nelze vyzdvihovat jednotlivé účastníky koncertu – tedy pěvkyni, sbor a orchestr – nad jiné a vzájemně je porovnávat, ale je možné je vnímat jako jedno velmi dobře fungující těleso. A to už je hodnota, které je ve světě, posedlém hodnocením a vyzdvihováním hvězd všeho druhu, třeba si vážit.

Hodnocení autora recenze: 90 %

13. 3. 2014 19:00 Robert Rytina / OperaPlus (psáno z koncertu 12. 3. 2014)

 



Dvořák: Requiem, op. 89 | Budapešť, Palác umění, 13. 9. 2013

soprán – Juliane Banse, alt – Jolana Fogašová, tenor – Peter Berger, bas – Alejandro Marco-Buhrmester
Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala)
Budapešťský festivalový orchestr
dirigent Iván Fischer

…Dirigent Iván Fischer nepokrytě obdivuje Dvořákovu hudbu. Spolu s Budapešťským festivalovým orchestrem se podílel na srozumitelném a empatickém přednesu tohoto díla. Instrumentalisté se navíc ideálně doplňovali s vynikajícím Českým filharmonickým sborem Brno, který s přirozeností sobě vlastní dokázal, že sborový zpěv má své specifické kouzlo. Jejich bezprostřední projev zněl jako melodie, kterou k životu neprobouzí party zachycené do not, ale s jakousi přirozeností lidového zpěvu prýštily přímo z nitra vícehlasé věty květnatého latinského textu. Hlasy jednoho nebo více sólistů, které ji pak protkaly, byly triumfem formy a vyváženosti celého obsahu. Nepřeberné bohatství navzájem propletených hudebních faktur mi zprostředkovalo úžasný hudební zážitek...

…Orchestr předvedl intenzivní, plastický a vyrovnaný zvuk.  Ještě podstatnější byla jeho schopnost podat spolu s Českým filharmonickým sborem Brno, kterému je dílo důvěrně známé, a jeho výbornými hostujícími sólisty vynikající týmový a po všech stránkách umělecký výkon...
Katalin Fittler

 

 

Na hudebním festivalu v Bernu zazněla Beethovenova Missa solemnis.

3. a 4. září 2013 vystoupil Český filharmonický sbor Brno v bernské katedrále na dvou koncertech spolu s orchestrem "Berner Symphonieorchester" pod taktovkou Maria Venzaga. Hvězdami byli téměř šedesátičlenný sbor a houslová sólistka Soyoung Yoon. Češi zvládli fugové pasáže v „Credu“, které patří k tomu nejobtížnějšímu z celé sborové literatury, bez námahy, lehce a vždy s perfektní intonací.
Andreas Ruf, Berner Zeitung, 5. 9. 2013

 


Bazilika se otřásla – „Verdiho největší opera“

Kloster Eberbach – Na závěr koncertní řady se skladbami Giuseppe Verdiho, jehož 200. jubileum letos slavíme, uvedl Rheingau Festival jeho „Messa da Requiem“. Interpreti byli z České republiky. „Dílo přineslo přibližně 1400 posluchačům v bazilice kláštera Kloster Eberbach působivý a úchvatný zážitek. Hudebníci z Čech a ze Slovenska toto veliké dílo provedli skutečně mistrovsky. Pod uměleckým vedením dirigenta Leoše Svárovského zanechali hráči Filharmonie Brno a zpěváci Českého filharmonického sboru Brno velice dobrý dojem.“ „Během celého provedení si dirigent Leoš Svárovský hrál s neobvyklou akustikou baziliky kláštera Kloster Eberbach. Při využití široké palety zvukových variací tak vytvořil hluboký hudební zážitek“. Hráči Filharmonie Brno spolu s mohutným zvukem Českého filharmonického sboru Brno (nastudování Petr Fiala) mu byli excelentními partnery.
Rheingtua Echo, 29. 8. 2013

 


Triumf Brňanů v Litomyšli

Bravo filharmonici z Brna! Bravo Jakub Hrůša! Bravo Petr Fiala a jeho sbor! 

Třetí večerní koncert Smetanovy Litomyšle 2013
16. června 2012, II. zámecké nádvoří Litomyšl, program:
Sergej Rachmaninov: Zvony (poema pro sóla, sbor a orchestr na slova E. A. Poea, op. 35)
Carl Orff: Carmina Burana (světské písně pro sólové hlasy a sbor s orchestrálním doprovodem)

Filharmonie Brno, dirigent: Jakub Hrůša, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr: Petr Fiala
Kantiléna – sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno, sbormistr: Jakub Klecker
Kateřina Kněžíková (soprán), Richard Samek (tenor), Vladimír Chmelo (baryton)

Koncert přinesl skvělou dramaturgii. V prvé polovině večera zazněla nádherná skladba Sergeje Rachmaninova Zvony, poemy pro sbor, sóla a orchestr, opus 35. Dirigent Jakub Hrůša výraz poemy Rachmaninova vyhmátl s jistotou, Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou mu byl skvělým partnerem! Petr Fiala po převratu odvedl obrovskou práci. Původně amatérský ženský sbor Amicitia a mužský sbor Foerster se rozhodl převést na profesionální pozice jako smíšený sbor. Náhle se tedy hudbou museli všichni živit. Což je samozřejmě velký rozdíl v efektivitě nácviku. Tady se musí pracovat rychle, číst noty z listu. Fialova hlasová sborová práce je skvělá a potvrzuji jeho častou tezi, že opravdu vše je v hlasové práci sbormistra. Jeho soprány zní kultivovaně a krytě, alty mají svoji jednotnou temnou barvu. Hlasy mužské jsou skvěle připraveny, zní barevně a naprosto kompaktně v plném forte i v pianech. V poemě to byl sbor Petra Fialy, který dodal skladbě lesk. Publikum po skončení působivé skladby Sergeje Rachmaninova doslova šílelo, potlesk byl obrovský a bylo vidět, že mile překvapil interprety. Ve druhé části zazněla již dnes mnohem známější skladba Carla Orffa Carmina Burana. Opět zde exceloval spolu s Filharmonií Brno Fialův Český filharmonický sbor Brno, o jehož vzniku jsem informoval výše. To, co předvedl v Orffovi, jen podtrhuje jeho vysokou profesionální připravenost, která tkví v jeho velmi homogenním zvuku, skvělých dynamických schopnostech, od jemných, ale nosných pian po široká forte, opřená o plnou harmonii bas. To, co následovalo po provedení skladby Carmina Burana, se již dalo po spontánní reakci publika na skladbu Rachmaninovu čekat. Nicméně nastala doslova vřava s okamžitým potleskem vstoje celého auditoria jako na povel! A mnohohlasného volání „bravo“! 

Opera Plus, 17. 6. 2013, Jiří Fuchs 

 

 

4. 3. 2013, Paříž, Salle Pleyel, G.Verdi: Requiem

Český filharmonický sbor Brno, sbormistr: Petr Fiala, orchestr National de Lille, dirigent: Jean Claude Casadesus

… „Český filharmonický sbor Brno, skvěle motivovaný, dodal koncertu svým entuziasmem patřičný lesk. Sytá barva, jasná artikulace, úžasný dramatický vývoj, od intimního šeptání až po výbuchy vášně - to jsou hlavní dojmy z tohoto nádherného uvedení Verdiho Requiem“…
8. dubna 2013, Alexandra Diaconu | Magazín Opéra

 

Verdi, Brahms - každý má své requiem

4. 3. 2013, Paříž, Salle Pleyel, G.Verdi: Requiem
Český filharmonický sbor Brno, sbormistr: Petr Fiala, orchestr National de Lille, dirigent: Jean Claude Cassedus

…„Majestátní interpretace, která zcela přirozeně odpovídala nádheře a dramatické intenzitě partitury. Díky zaujetí orchestru i sboru mocného zvuku, s příkladnou sytostí a precizností, byla bohatá paleta emocí přivedena k dokonalosti.“… 
8. dubna 2013, Alexandra Diaconu  | Magazín Opéra

 

Operní senzace v Brucknerhausu

Jules Massenet : Marie Magdeleine, Bucknerhaus Linz, 24. 3. 2013

…„Když už vás k návštěvě koncertu nenaláká tato pašijová opera, jejíž hudba se vyznačuje jak sladko-romantickou idylou, tak chytlavou dramatičností a současně genialitou partitury, pak by vás měl nalákat alespoň jeden z nejlepších evropských sborů, Český filharmonický sbor Brno pod vedením Petra Fialy, a jeden z nejlepších orchestrů našeho regionu, Filharmonie Brno. Pod řízením Leoše Svárovského odvedla obě tělesa senzační výkon. (…) Posluchači na konci koncertu oprávněně vstali ze svých sedaček a aplaudovali brněnským hostům ve stoje“…

25. 3. 2013 ÖON (Oberösterreichische Nachrichten),  Michael Wruss
Hodnocení ÖON  ******

 

Dvořákovo Stabat mater s Pražskou komorní filharmonii

Praha, Rudolfinum 22. 10. 2012 
Pražská komorní filharmonie je mladý orchestr a v tom, že si k provedení Dvořákova oratoria Stabat Mater, kterým zahajovala (Dvořákova síň, 21. 10.) pod taktovkou Jakuba Hrůši svůj abonentní cyklus, přivzala vedle Českého filharmonického sboru Brno rovněž mladý sólistický čtyřlístek – sopranistku Kateřinu Plachetkovou, mezzosopranistku Janu Wallingerovou, tenoristu Richarda Samka a basistu Jozefa Benciho, jsem viděl nejen určitý symbol, nýbrž i velmi šťastnou volbu. Upřímný zápal, který je pro hudební mládí typický a který byl umocněn uměním Jakuba Hrůši, se totiž do provedení slavné repertoárové dominanty promítl natolik přesvědčivě, že proměnil celý večer v interpretační svátek.
…Ve stejných intencích ovšem navázal na vstupní evoluci spolu s mladým kvartetem sólistů (sóla tenoru a sopránu!) hlasově skvěle disponovaný, témbrově prokrvený a také sbormistrem Petrem Fialou dokonale připravený brněnský sbor. Gradační kulminace na protaženém dvoučárkovaném „a“ byla strhující, ztišená, postupně zhutňovaná partie začínající jemně deklamovanými soprány („O quam tristis…“), vyvolávala obraz andělského blaženství a repríza, s křehce rozkrytým procesem sestupu do subtilně ztišeného závěru, přesvědčivě shrnovala vše, co předcházelo. 
…Largo sedmé části, věnované sboru, představovalo přímo prototyp oné nejprostší, a přitom nejsubtilnější duchovní sborové homofonie, prolínané ostrůvky akcentově deklamovaných proseb („Fac me tecum plangere…“). Vše tu bylo opět propracované do detailu, zvlášť vzrušující okamžik přineslo prudké descrescendo k pianissimovému augmentovanému zvolání v úplném závěru. 
…Závěrečnou část, kterou prostřednictvím celé řady kompozičních reminiscencí Dvořák uzamyká celou klenbu oratoria, vystavěl Hrůša jako malou, tentokrát až do oslavných tónů gradující (sugestivní zdvih ve slovech „Paradisi gloria“) svébytnou skladbu, v níž v mistrovsky vyváženém poměru zazářily všechny složky aparátu. Posluchači dobře vycítili, že šlo o interpretační svátek, a tleskali vestoje.
Miloš Pokora, Hudební rozhledy 12/2012 

 

Dvořák: Stabat Mater, Poznaň, 30. 11. 2012

…Velkým potěšením bylo poslouchat toto dílo v provedení Českého filharmonického sboru Brno, který připravil Petr Fiala.Sbor je poměrně mladý, ale již posbíral spoustu uznání a cen. A vůbec se tomu nedivím. Zní prostě fantasticky… Sbor dokáže hypnotizovat v subtilních pianech i v dynamických forte, nemluvě o jeho technických možnostech…Publikum vyprodaného sálu provedení tohoto díla ocenilo mnohými bravo. Mne také uchvátilo, až mi mráz běhal po zádech…. Protagonisté zaslouží metál… 
Radio Merkury Poznaň 3.12.2012  Alina Kurczevska

 

Ovace pro Český filharmonický sbor Brno

16. září 2012, Dvořákova síň Rudolfina Praha
Dramaturgie MHF Dvořákova Praha letos připravila tematicky provázanou sérii tří koncertů, jejichž společným jmenovatelem byla jednak Česká filharmonie s americkým dirigentem Jamesem Gaffiganem, ale také charakter programu: ve všech třech případech se jednalo o spojení děl Antonína Dvořáka s díly jeho dvou současníků, Johannesa Brahmse a Petra Iljiče Čajkovského. Zatímco první dva koncerty byly čistě orchestrální, v případě závěrečného se k České filharmonii připojil Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou a dva sólisté: sopranistka Kateřina Kněžíková a barytonista Svatopluk Sem… 
…Po přestávce se k České filharmonii přidal Český filharmonický sbor Brno. Společně provedli u nás nepříliš často provozovanou Brahmsovu kantátu „Píseň osudu“ na slova z románu německého básníka a prozaika Friedricha Hölderlina „Hyperion aneb Eremita v Řecku“. Brněnští plně dostáli své pověsti jednoho z předních evropských těles. Soubor vládne širokou škálou výrazových prostředků a dokonale kompaktním zvukem ve všech dynamických hladinách. Brahmsovu dílu, které je vlastně jakousi meditací nad lidským údělem, dokázali dodat patřičnou dávku závažnosti a kontemplace, ale ve střední bouřlivé části i výrazné dramatičnosti. Nejvyšším možným kontrastem k tomuto myšlenkově hluboce založenému dílu byl závěrečný bod večera, Dvořákovo rozjásané Te Deum…
… Provedení Dvořákova Te Deum se díky vynikajícím výkonům všech účinkujících stalo přesvědčivou tečkou a zároveň i vrcholem večera. Podle závěrečných standing ovations zcela zaplněného Rudolfina však bylo zřejmé, že největší uznání patří Českému filharmonickému sboru Brno.
Opera PLUS | 17.9.2012 | Ondřej Šupka

 

Turín vzdal poctu Dvořákovi

Byl to týden Antonína Dvořáka. V rámci turínských hudebních slavností zazněl nejprve s orchestrem Akademie Svaté Cecilie Dvořákův violoncellový koncert h-moll a další večer bylo provedeno Dvořákovo Stabat Mater orchestrem RAI Torino, který toto dílo nehrál již 30 let.  Duchovní kantátu Stabat Mater pro sóla, sbor a orchestr vyslechli posluchači na dvou abonentních koncertech orchestru RAI. Publikum vysoce ocenilo provedení tohoto okouzlujícího díla, které Dvořák napsal v roce 1876. Velice příjemné bylo objevení Českého filharmonického sboru Brno, vedeného Petrem Fialou, který byl pozván uměleckým ředitelem orchestru RAI Cesarem Mazzonim. Dirigentem byl fascinující Juraj Valčuha, který toto úžasné Dvořákovo dílo zařadil do letošní sezóny.
LA STAMPA TORINO | Guido Novaria | 29. 1. 2012


Živoucí smíření skrze hudbu

Brittenovo Válečné Requiem ve Frauenkirche v Drážďanech, 22. 10. 2011
…Skvěle připravený Český filharmonický sbor Brno ztvárnil části zpívané a-capella svým výjimečně měkkým zvukem a nosným tónem. Perfektní deklamace, dobrá intonace, hlasy plynoucí ve velkých obloucích a liniích jsou charakteristickým znakem tohoto špičkového sboru…
Alexander Keuk, 24.10. 2011, Dresdner Neueste Nachrichten

 

Sborová meditace u svatých Janů

Koncert Českého filharmonického sboru Brno  měl konečně interpretační úroveň, kterou je možno označit jako festivalovou. Velikonoční festival s ním snad nabral kromě společenského i hudební lesk.
I když se ve skladbě koncertu asi nedá mluvit o nějaké dramaturgické odvaze, úroveň provedení byla opravdu vysoká. Vybrané skladby spolu i přes dlouhý časový odstup jejich vzniku souzněly duchovním i hudebním obsahem. Sbor se v první části večera věnované mistrům renesanční polyfonie prezentoval především decentní dynamikou a průzračným zvukem. Vyvrcholením této části bylo provedení slavného Miserere mei Deus Gregoria Allegriho, v němž prošly náročnou zkouškou i individuální kvality některých členů sboru. Prostá melodie i zdobné „komentáře“ byly provedeny velmi dobře. V motetech Antona Brucknera se prolínají staré kompoziční techniky s novoromantickým uvažováním autora. Sbor stylově přidal na hlasovém lesku i dynamice, v závěrečné sekvenci Libera me, Domine se přidaly i varhany. Jako působivá kóda, která podtrhla meditativní charakter celého koncertu, vyznělo závěrečné O sacrum convivium Oliviera Messiaena, jehož náročné harmonie zvládl sbor perfektně. Myslím, že koncerty směřující svou atmosférou spíš k tichému zamyšlení, se obejdou bez přídavku. Pokud už musel být, zopakování moteta Locus iste bylo ještě tou nejrozumnější volbou.
Za noci pláče a pláče. Jacobus Gallus: Lamentationes Jeremiae Prophetae, Miserere mei Deus (Žalm 51), Gregorio Allegri: Miserere mei Deus, Anton Bruckner: Duchovní moteta (Vexilla regis, Locus iste, Pange lingua, Os justi, Christus factus est, Libera me, Domine), Olivier Messiaen: O sacrum convivium.
Alexandra Polarczyk – soprán, Petra Hamerníková – soprán, Zdeněk Nečas – tenor, Jiří Černý – baryton, Miroslav Urbánek – bas, Martin Jakubíček – varhany. Český filharmonický sbor Brno, dirigent Petr Fiala.
19. 4. 2011, kostel sv. Janů, Brno. V rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.
Boris Klepal, Zápisník zmizelého,20. 4. 2011

 


Růže pro Český filharmonický sbor Brno k dvacetinám

Brno, Janáčkovo divadlo 12. 11. 2010
Český filharmonický sbor Brno působí na české hudební scéně již 20 let. Když sbormistr Petr Fiala počátkem 90. let sbor zakládal, nedokázal si nikdo představit, že by takovéhle těleso mohlo existovat bez vazby na státní či obecní dotace. Přesto dokázal všechny nepřízně překonat a sbor je dnes profesionální špičkové těleso, koncertující po celém světě.
Těžištěm večera bylo Requiem, op. 89 Antonína Dvořáka. Sevřené, meditativní a monumentální dílo klade na všechny interprety obrovské nároky po stránce technické i interpretační. Nutno vzdát poklonu všem účinkujícím, kteří pod taktovkou sbormistra Petra Fialy podali excelentní výkon. Sólisty byli Simona Houda Šaturová, jejíž soprán zněl jako andělské poselství, které mělo největší sílu v nosných stříbrných pianech, Jana Sýkorová, jejíž alt je stále barevnější a nosnější, Tomáš Černý vládl jasným, pevným a zvučným tenorem a skvěle ladil s příjemným basem Petera Mikuláše. Hlasy všech sólistů byly vyrovnané a vytvořily příjemný kompaktní zvukový efekt.
Český filharmonický sbor Brno zpíval v plném obsazení s maximálním nasazením, s precizní výslovností a propracovanými vyrovnanými hlasovými skupinami. Dirigent Petr Fiala pracoval se sborem i s Filharmonií Brno maximálně přesně, se smyslem pro kontrast a gradaci a pro klenutost frází. Cizeloval každou část jako vzácný kámen a výsledkem byl velkolepý obraz spirituálního díla. Orchestr filharmonie hrál koncentrovaně s emotivním výrazem v sólových partech. Ovace nebraly konce a krom květin pro sólisty dostala i každá dáma ve sboru rudou růži. Tu růži si určitě pomyslně zasloužili všichni členové sboru, zejména ti, kteří prožili se sborem celých úspěšných dvacet let.
Karla Hofmanová, Hudební rozhledy 12/2010

 


Tomáš Netopil dirigoval Mahlerovu symfonii "Vzkříšení"

Recenze koncertu 19. a 21. 10. 2010
25. 10. 2010 Helena Havlíková  (www.fok.cz/recenze-fok/tomas-netopil)

…Monumentální Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“ Gustava Mahlera zazněla během pouhých čtyř měsíců v Praze potřetí. Po červnovém nastudování Symfonického orchestru Českého rozhlasu se svým šéfdirigentem  Vladimírem Válkem a červencovém, na Mahlerův jubilejní den narození přesně, provedení Českou filharmonií pod taktovkou Christopha Eschenbacha (obě ve Dvořákově síni Rudolfina) byla zařazena tentokrát do programu orchestrálního cyklu FOK ve Smetanově síni…
Bylo zřejmé, že obě sólistky – nejen Simona Houda-Šaturová, která zpívala sopránový part mj. i při provedení Českou filharmonií, ale i Jana Sýkorová v altovém partu – mají k Mahlerovi vřelý vztah a cítí sílu textů s obrazy přírody, pokory, touhy, utrpení, zmaru, bázně, ale i vznešenosti a blaženosti. Měkkost, s jakou se například Simona Houda-Šaturová připojila ke sborovému legatu, byla úžasná. V rozhovorech se obě sólistky vyznaly ze svého obdivu a lásce právě ke 2. symfonii. Při živém koncertním provedení by jistě vyznění jejich výkonů ještě posílilo, kdyby přednesly své party zcela zpaměti. Strhující byl Český filharmonický sbor Brno pod vedením Petra Fialy. Napětí, které navodilo pianissimo sborového vstupu a cappella v 5. větě, znělé a barevné i v jeho ztišenosti, skvěle vystavená gradace v „kontrapunktu“ jednotlivých hlasových skupin i zvuková vyváženost „vzepjatých křídel z prachu“ a stmelenost celku ke klíčovému „zemřu, abych mohl žit!“ po apoteózu vzkříšení a všemohoucího citu boží lásky a vznešenosti korunovaly večer do strhujícího závěru.


Čistá romantická hudba

Robert Schumann: „Das Paradies und die Peri“
Brucknerorchester, dirigent: Dennis Russel Davies, Český filharmonický sbor Brno | Brucknerhaus, 29. října 2010

(...) Zhudebnění čerpá z romantické tradice, barvitě posluchačům zprostředkovává děj, připomíná rozsáhlou baladu a  z velké části vychází z lidových melodií. Provedení bylo plastické, pregnantní a přesvědčivé. Na prvním místě je nutno jmenovat Český filharmonický sbor Brno, který přesvědčil jasnou výslovností a krásným zvukem. Dílo se sborem skvěle nastudoval Petr Fiala. Ensemble sólistů interpretoval děj přesvědčivě a vlídně (...)
2. 11. 2010 Oberösterreichsche Nachrichten, Franz Zamazal


Biblické drama
Závěrečný koncert Hudebního festivalu Rheingau
Massenetova Marie Magdaléna v klášteře Eberbach

…Od Vzkříšení na prvním koncertě k ukřižování na koncertě posledním – před devíti týdny zahájila hudební festival v Rheingau druhá symfonie „Vzkříšení“ od Gustava Mahlera, ukončilo jej vokálně-instrumentální vzácně hrané dílo. V biblickém dramatu Marie Magdaléna, které premiérově zaznělo v roce 1873, se Jules Massenet nechal inspirovat příběhem Marie z Magdaly. Dílo mohli posluchači objevit díky Českému filharmonickému sboru Brno a Filharmonii Brno v eberbachském klášteře.
Nejvýraznějším účinkujícím celého provedení Massenetovy Marie Magdalény byl excelentní Český filharmonický sbor Brno, který již má v našem regionu velmi dobrou pověst, protože již několikrát vystupoval s hessenským orchestrem. S jiskrným zvukem v klidných částech a kompaktním v dramatických se sbor pod vedením Leoše Svárovského přiblížil ideálnímu pojetí tohoto oratorního dramatu.
30. 8. 2010, Wiesbadener Kurier, Von Axel Zibulski, Eltville

Síla hudby z nebe
…Biblické drama Marie Magdaléna od Julese Masseneta bylo ohromujícím a důstojným zakončením. Český filharmonický sbor Brno a Filharmonie Brno přednesli toto vzácně uváděné dílo pod taktovkou Leoše Svárovského.
Tuto náladu hudby z nebe skvěle vystihl sbor se zářivými a hřejivými ženskými hlasy a česko-slovenský sólistický kvartet.
Pompézní „Christ est ressuscité!“ tak ukončilo 23. sezónu hudebního festivalu v Rheingau…
30. 8. 2010, Franfurter Rundschau, Von Stefan Schickhaus

Velká opera, biblická postava
Marie Magdaléna od Julese Masseneta v klášteře Eberbach

…Na závěrečném koncertě letošního 23. ročníku Hudebního festivalu Rheingau v zaplněné bazilice kláštera Eberbach se na programu objevilo celovečerní dílo, které se ve srovnání s Gounodem – i když je velmi napínavé a dynamické – zdá být kuriozitou: sborové dílo Julese Masseneta Marie Magdaléna, které on sám označil jako „drame sacrée“ (duchovní drama).
   Mimořádní umělci předvedli v Massenetově díle ohromující umělecký výkon. Nejvýraznější byl Český filharmonický sbor Brno. Výjimečný hlasovou čistotou, plností zvuku, energií a vyvážeností dodal davovým scénám dynamickou sílu…
30. 8. 2010, Frankfurter Allgemeine Zeitung, Harald Budweg

 

Ingo Metzmacher dirigoval Českou filharmonii

…V závěru se hlas Jany Sýkorové nádherně pojil s pianem pánské části Českého filharmonického sboru Brno (sbormistr Petr Fiala). Opět bez přestávky na potlesk začala Píseň osudu pro orchestr a smíšený sbor. Program tak dostal podobu jakéhosi žalozpěvu s úvodní předehrou, středním sólovým partem a závěrečným sborem. Český filharmonický sbor Brno potvrdil svou vysokou úroveň, byl dobře sezpívaný, podání dramatické třetí části skladby důrazností připomínalo jakési dies irae. Píseň osudu pak ústila do ztišeného závěru…
Česká filharmonie, Ingo Metzmacher – dirigent
Jana Sýkorová – alt, Český filharmonický sbor Brno, Petr Fiala – sbormistr
Dvořákova síň Rudolfina, 30. září a 1. října 2010
Johannes Brahms:
Rapsodie pro alt, mužský sbor a orchestr, op. 53
Píseň osudu pro orchestr a smíšený sbor, op. 54

www.operaplus.cz, sobota, 2. října 2010 , autor: Pavel Šimáček

 

O síle lásky a víry

Hudební festival v Rheingau skončil raritou: na posledním koncertě zaznělo drama Julese Masseneta „Marie Magdaleine“        
KLOSTER EBERBACH 28. 8. 2010
...Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno, který mnohokrát v posledních letech pomohl Rheingau Festivalu uvést velké sborové koncerty, pod vedením Leoše Svárovského vystihly onen něžný a vlídný, pastorální, charakter tohoto díla, vyhnuly se přitom ale jakékoliv nasládlosti nebo sentimentalitě. S širokou výrazově dynamickou škálou skvěle vystihly dramatické důrazy v posměšných sborech, ve zvukově ohromující scéně ukřižování a ve scéně zmrtvýchvstání, která zvěstuje příběh o síle lásky a víry.


Pocta Gustavu Mahlerovi 

Při závěrečném koncertu této mahlerovské minisérie, na němž zazněla druhá symfonie „Vzkříšení“, účinkovala pod Eschenbachovou taktovkou Česká filharmonie, Český filharmonický sbor Brno a sólistky Yvonne Naef a Simona Houda Šaturová. Obě sólistky (které se před časem s Eschenbachem podílely i na nahrávce tohoto díla pro vydavatelství Ondine) podaly standardně dobré výkony a lze jen litovat, že sopránový part není alespoň o něco rozsáhlejší, Simona Houda Šaturová nedostala na tak malé ploše příliš velkou příležitost uplatnit rozmanité polohy svého hlasového projevu. Největší hvězdou večera však přesto zůstává fantasticky zpívající Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala). Těleso, které se za dvacet let své existence vypracovalo do pozice jednoho z nejuznávanějších souborů ve svém oboru, znovu potvrdilo svoje mimořádné umění, jehož hlavními přednostmi jsou kontrolovaná dynamika a kompaktní, měkký a sytý zvuk.
Pocta Gustavu Mahlerovi
Gustav Mahler: Symfonie č. 2 c moll "Vzkříšení"
Česká filharmonie
, dirigent: Christoph Eschenbach, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr: Petr Fiala
Simona Houda Šaturová
(soprán), Yvonne Naef (alt)
Rudolfinum Praha - Dvořákova síň 7. července 2010

www.operaplus.cz,  Ondřej Šupka


Večer se Stabat Mater Antonína Dvořáka

Další abonentní koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu (19. 4., Dvořákova síň Rudolfina) nabídl posluchačům jedno z nejkrásnějších duchovních děl Antonína Dvořáka, kantátu pro sóla, sbor a orchestr, op. 58 na text Jacoponeho da Todiho Stabat Mater.
Sólových partů se tentokrát zhostila čtveřice na našich i zahraničních pódiích již dobře známých pěvců, sopranistka Zdena Kloubová, mezzosopranistka Andrea Kalivodová, host ze Slovenska – tenorista Michal Lehotský a basista Zdeněk Plech, které doplňoval Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala) a zmínění Rozhlasoví symfonikové, do jejichž čela se postavil šéfdirigent tohoto orchestru, Vladimír Válek
…Největší uznání si však zaslouží především Český filharmonický sbor Brno, který předvedl celou škálu nejrůznějších výrazů i plastické dynamiky. Je opravdu znát, že má dílo perfektně nastudováno – nakonec s ním nedávno s nemenším úspěchem zahájil i Velikonoční festival duchovní hudby v Brně pod taktovkou Petra Altrichtra.
Hana Jarolímková, Týdeník Rozhlas, květen 2010


Sbor jako sólista, Brusel

…Český filharmonický sbor Brno, který se k Belgickému národnímu orchestru přidal již v minulém roce v dech beroucím provedení Dvořákova Requiem, byl opět brilantní, prakticky pátým sólistou v Schubertově Mši As dur. Dirigent Weller si v „Sanctus“ užil každou notu Schubertovy zářící harmonické a strukturální palety a odpověď sboru a orchestru byla skutečně transcendentní. Sborové výbuchy „Gloria“ a zvukové plochy v „Kyrie“ se v „Credu“ úžasně propojily s orchestrem…
Orchestre National de Belgique Bulletin 30. dubna 2009


Nikoliv nejlepší dílo, ale nejlepší provedení – Antonín Dvořák: Requiem

… Český filharmonický sbor Brno a Brněnští filharmonikové s dirigentem Leošem Svárovským se tohoto díla (…) ujali
svědomitě a oddaně, jako by péče o Dvořákovu hudbu byla jejich „svatá povinnost“. Především početný, ale hlasově
vyvážený sbor dodával představení obdivuhodné preciozity. V programu se bohužel neobjevila zmínka, že tento skvělý
ensemble vede sbormistr Petr Fiala.
Nebes Volksblatt, Rakousko 26. března 2009


Neobyčejný vokální zážitek

... Zvukově a početně silný Český filharmonický sbor Brno s podivuhodnými mužskými hlasy nesl hlavní břemeno celého
provedení. Zní neuvěřitelně homogenně od nejjemnějších pián až po mohutná forte. Ve správný čas dokáže vytvořit
neobyčejně mohutný zvuk. ... Orchestr Brněnská filharmonie ve velkém obsazení tvořil se sborem vyvážený celek a bylo znát,
že Dvořákova hudba mu skvěle sedí.
Oberösterreichische Nachrichten, Rakousko  26. března 2009


Antonín Dvořák: Requiem

Není skladatele, který tento vizionářský text z onoho světa zhudebnil s tak zářivě niterným přesvědčením, jako český mistr
Antonín Dvořák. A není lepších interpretů, kteří tuto intenzivní hudbu dokážou přednést tak přesně a koncentrovaně, než
fenomenální Český filharmonický sbor Brno, Brněnští filharmonikové pod taktovkou Leoše Svárovského a v přednesu
nezvykle citlivý sólistický kvartet.
Kronen Zeitung, Rakousko 26. března 2009


Česká katolická hudba – Niterně strhující.

Tímto stručným emocionálním spojením lze charakterizovat Janáčkovu Glagolskou mši. Symfonickému orchestru
Českého rozhlasu a Českému filharmonickému sboru Brno z Janáčkova města se při provedení této mše v rámci cyklu
koncertů ve Freiburgu podařilo vystihnout charisma této hudby, která patří do 20. století více, než se obvykle tvrdí.
Přesvědčivě, mohutně, avšak s lehkostí reagoval v obou skladbách Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala) –
nadšený aplaus na konci koncertu byl toho důkazem.
Badische Zietung Freiburg, Německo 11. října 2008


Dílo vyznání – Lisztovo oratorium Christus v bazilice Eberbach

Pražský dirigent Leoš Svárovský uvedl s Českým filharmonickým sborem Brno a Filharmonií Brno zřídka prováděné dílo.
Sbor začal své Stabat Mater speciosa mysticky zasněně, aby ho mohl vystupňovat k jásajícímu zvuku, zatím co ve Stabat
Mater dolorosa na začátku zaujal motivy nářků, tak v Paradisi Gloria povznášel vyváženým barevným zvukem.Mužský
sbor v Tu es Petrus se monumentálně rozvinul, naproti tomu se zpěvně prosadily ženské hlasy jako zářivé projasnění ve
velikonočním hymnu. Oslava zmrtvýchvstání neuvěřitelně naplnila chrámový prostor údernou fugou Christus vincit.
Publikum děkovalo ovacemi za tento strhující zážitek.
Wiesbadener Kurier, Rakousko  26. srpna 2008


Brilantní sborový zvuk                   

Vysoká pěvecká kultura provázela zahajovací koncert „Neuberské kulturní dny v Münsteru“, kde bylo provedeno Stabat
Mater od Antonína Dvořáka. Ačkoliv byl k dispozice prvotřídní sólistický kvartet, pěvecká palma vítězství patřila excelentně
zpívajícímu Českému filharmonickému sboru Brno. Nejjemnější nuance ve zvukovém provedení – od čistého pianissima
až k mohutnému fortissimu – stejně jako přesná artikulace, vytvořily ze sborových pasáží sluchový zážitek.
Kleine Zeitung, Rakousko 14. července 2008


Nezapomenutelný umělecký zážitek  – Český filharmonický sbor Brno nadchl brixenský dóm

Nemusí se vždy jednat o slavné hudební dílo, abychom mohli prožít nevšední hudební zážitek. Publikum brixenské
iniciativy „Hudba v chrámu“ umí vždy ocenit koncerty, které probíhají po celý rok. Tyto koncerty jsou již pravidelně
nezapomenutelnou událostí díky špičkovým ensemblům s promyšlenou dramaturgií koncertu a kvalitní příkladnou
interpetací. Takový byl koncert, který brixenskému publiku předvedl Český filharmonický sbor Brno (Jižní Morava). Toto
těleso, které vzniklo v roce 1990, se může za svou krátkou historii pyšnit spoluprací s Nicolasem Harnoncourtem,
Zubinem Mehtou a Kurtem Masurem a velkým počtem nahrávek.
Sbor uvedl skladby z rozdílných hudebních období. Například skladbu „Lamentace proroka Jeremiáše“ od Jakoba Galla
(1550-1591), která spojuje dva různé styly jednoho období, nizozemskou polyfonii a benátskou hudební školu. Dále
Brucknerova moteta, která představují křehký protějšek k velkým symfoniím a jsou vrcholnými skladbami pozdního
romantismu. Poté zaznělo „O sacrum convivium“ od Oliviera Maessiena, který zde pomocí působivých harmonií vytvořil
vlastní meditativní hudební řeč.
Zakladatel a dirigent ensemblu Petr Fiala se mohl od prvního akordu do posledních dvou přídavků zcela spolehnout na svůj
sbor, a to i přes velmi vysoké technické nároky uvedených skladeb. Při interpretaci Jakoba Galla se sbor rozdělil na dva
ensembly a tento výborný nápad přispěl k větší transparentnosti melodických linek a posluchač si mohl zcela vychutnat
kontrastní sledy harmonií, které byly slavnostně zakončeny dlouhým závěrečným akordem. Profesionální zpěváky v
publiku ohromil homogenní zvuk sboru a současně rozmanitost zvukových nuancí. Obzvláště v Brucknerových motetech
„Locus iste“, „Ave Maria“ či „Chirstus factus est“se skrývá nebezpečí, že jednotlivé hlasy vystoupí do popředí a naruší tak
homogenitu zvuku. Avšak nic takového se během koncertu nestalo, zněl jen vyvážený barevný zvuk, výrazově silný při
vypjatých místech, skromně zdrženlivý při pianech. Tento nesrovnatelně krásný koncert ocenilo publikum nadšeným
potleskem.    
Dolomiten, Brixen, Itálie  2. června 2008


Mariiny Nářky plné naléhavosti         

Čeští zpěváci určovali filharmonický koncert s Dvořákovým „Stabat Mater“.
Tak přesvědčivá hudba vyznání předpokládá zcela znalé interprety. Filharmonická společnost se svými přáteli a sponzory
umožnila vystoupení sboru světové třídy. Český filharmonický sbor Brno (v nastudování Petra Fialy) má skvělou homogenitu,
krásný kulatý zvuk a mimořádnou zvukovou kvalitu, čímž každá věta získala jedinečnou  výrazovost.
Weser Kurier Bremer Nachrichten, Německo 6. března 2008


Narozeno z bolesti, proměněno v naději          

Brněnští filharmonikové a  Český filharmonický sbor Brno s Dvořákovým „Stabat Mater“ v brémském sále Glocke.
Strhující a autentické provedení garantovali čeští interpreti. Vynikající Český filharmonický sbor Brno (v nastudování Petra
Fialy) předvedl dramatické plochy i lyrické melodie, které byly krásně odstupňované. Výkon sboru, který zpíval s krásným
zvukem, ale také s expresivním výrazem, dosahoval nejvyšší úrovně.
Kreiszeitung Brémy, Německo  5. března 2008


Christus Superstar…

…Při poslechu tohoto bezkonkurenčního sboru se člověk cítí hluboce zasažen, obzvláště v pianových a mezzofortových místech
– slyšel kdy někdy tak nádherná sborová piana?  To vše je zásluhou jejich vynikajícího sbormistra, jemuž se podařilo prosadit
své skvělé inspirativní a citlivé pojetí, které je evidentně nejlepší ze všech možných interpretací tohoto
díla.
Cena francouzského odborného hudebního časopisu „Classica-Repertoire“
za nahrávku oratoria Fr.Liszta „Christus“, únor 2007


Úžasné představení

…Uvedení díla Paula von Klenau Die Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke z roku 1915, se sólistou Bo
Boje Skovhusem, úchvatným Českým filharmonickým sborem Brno a Odense Symforniorkester, řízené Paulem Mannem
mířilo na nejvyšší umělecké mety. Klenauovo neznámé dílo, které bylo uvedeno poprvé    a naposledy v roce 1925, bylo
provedeno znovu, a nádherně. Bo Boje Skovhus vyprávěl příběh a stal se přirozeným centrem, intenzivním a výrazovým.
… Sbor zpíval fantasticky čistě, což mu však nebránilo přesvědčivě vystínovat různé nálady sborového partu. Členka
sboru Hana Škarková udělala z malého sopránového partu mocný zážitek.
Odensee, Dánsko, 9. září 2006


W. A. Mozart: Idomeneo

…Zvláštní pochvala patří Českému filharmonickému sboru Brno (sbormistr Petr Fiala), který tento večer předvedl skvělý
výkon a přesně se hodil do Hagerovy nesmlouvavě pojaté koncepce. Sbor, vždy pohotově reagující na hudební dění, se
osvědčil jako optimální partner orchestru. Díky čisté intonaci a hlasové vyrovnanosti ve všech polohách se stal tento
ansámbl nejvýraznější součástí představení. Skvělý výkon sboru. 
Tageblatt, Lucembursko, 10. dubna 2006   


J. S. Bach Weihnachtsoratorium (Vánoční oratorium)

…Orchestr „Čeští komorní sólisté“ byl velmi dobrý, Český filharmonický sbor Brno byl ještě lepší. Jen těžko uslyšíte těleso
podobné kvality. Byli jsme svědkem zázračné vyváženosti čtyř kvalitních hlasových skupin, hlasů pevných a kompaktních,
srozumitelných a zřetelných v artikulaci, že posluchač byl schopen sledovat každé slovo v programu. Kvality vyplývající ve
velké míře ze zjevné disciplíny zpěváků, stejně jako dobře zvolené velikosti tělesa na interpretaci tohoto díla o 32 členech.
Od dirigentského pultu sbor a orchestr precizně řídil Petr Fiala. Dlouhotrvající aplaus zakončily tři přídavky: Árie ze Suity in
D od Bacha, Aleluja z Händelova Mesiáše  a Ave verum od Mozarta.
Heraldo de Aragón, Zaragoza (Španělsko), 16. prosince 2005


Mše za mrtvé plynula jako klidná řeka  (A. Dvořák: Requiem)

...Pod vedením Leoše Svárovského se podařila Brněnským filharmonikům a Českému filharmonickému sboru Brno
kultivovaná, a do detailu vybroušená interpretace. Obě tělesa - sbor a orchestr - rozvíjela zvuk jakoby z ničeho. Hudba
tryskala ven a odrážela ne strhující děsivé vize, ale intimní obrazy duše. Přitom se podařila sboru (pod vedením Petra
Fialy) krásná pianissima a v téměř akrobatické fuze "Quam olim Abrahae" dokázali zpěváci udržet souhru.  Na konci zněl
dlouhý, intenzivní potlesk!                                                                                          
FRANKFURTER Neue Presse, basilika Eberbach-Rheingaufestival (Německo), 29. srpna 2005


Ohlasy francouzského tisku na koncerty Českého filharmonického sboru Brno,
konané v listopadu 2004 ve Francii.

L´incomparable beauté du choeur de Brno - Nedostižná krása sboru z Brna
Tím nejkrásnějším hudebním nástrojem je jistě lidský hlas. Shromážděte 70 zpěváků a stane před vámi ten nejúžasnější
orchestr. Sbormistr Petr Fiala je inspirativním vedoucím Českého filharmonického sboru Brno. Živým a elegantním gestem
formuje výjimečný zvukový materiál. Intenzivní život hýbe tímto sborem, který má i své vlastní sólisty.

"Coup de choeur" au Centre de congrés - "Sborové soirée" v Centre de congrés
V pondělí večer v Centre de congrés uvolnil Orchestr national de la Loire místo filharmonickému sboru z Brna, který pod vedením Petra Fialy uvedl především českou hudbu. Sbor se podílí na Festivalu Beethoven, který organizuje tento regionální orchestr. Mezi 9. symfonií a Missou solemnis, příští neděli, se sboristé uvedli jako vyslanci repertoáru své země k veliké radosti početného publika. Český filharmonický sbor Brno si zaslouží, abychom se o něm pochvalně zmínili hned dvakrát. Kvůli jeho skvělému nastudování Beethovenovy Missi solemnis, která vyžaduje ještě více pěvecké zdatnosti, než Devátá symfonie, a i kvůli jeho koncertu a capella, který sbor uvedl mezi provedeními těchto dvou vrcholných skladeb. Jen zřídka dosáhne koncert sboru takové úrovně. A navíc v málo uváděných skladbách od Dvořáka, Janáčka, Ebena, Brucknera a také Petra Fialy, velkého pedagoga, skladatele a úžasného sbormistra. To on založil v roce 1990 Český filharmonický sbor Brno, na který nezapomeneme. Jeden hudebník se nám při odchodu z koncertu svěřil:"Obyvatelé Nantes si neuvědomují, jaké mají štěstí.
Ouest France, 27. listopadu 2004


…Vídeňští filharmonikové otevřeli novou sezónu
pod vedením Nikolause Harnoncourta Dvořákem a Janáčkem.

Dnes se Dvořákovo Te Deum příliš často neuvádí, což lze jen těžko vysvětlit, poněvadž se jedná o dílo, které má napětí, efektní sóla, krásně působící gradace  a meditativní hloubku, což jednoznačně dokázalo toto provedení s excelentním Českým filharmonickým sborem Brno a výbornými sólisty.                                                                                       
Die Presse, 29. září 2004

…A. Dvořák a L. Janáček se stejným dílem podíleli na pokračování "Salzburger Festspiele" při koncertě ve vídeňském Musikvereinu.
O sborech se většinou kritici zmiňují jen krátce nebo vůbec. Přitom tentokrát to byl právě Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), který velmi zaujal plným, barevným zvukem a zřetelnou výslovností. Vídeňští filharmonikové hráli v první části koncertu sice se zaujetím (Dvořák: Te Deum, Janáček: Věčné evangelium), ale zvuk orchestru - ve srovnání se sborem - byl nevýrazný, tlumený a částečně nejistý (intonace v dechových nástrojích).
Wiener Zeitung, 25. září 2004


Ohlasy londýnského tisku na koncert Českého filharmonického sboru Brno,
který se konal 28. července 2004 v Royal Albert Hall
v rámci mezinárodního hudebního festivalu PROMS 2004

Financial Times
... Pak Masur uvolnil místo Petru Fialovi, aby ho nechal vést Český filharmonický sbor Brno v Janáčkových Ukvalských písních - písních z jeho rodné vesnice. Rozkošný sbor: Perfektně vyladěný, s teplým témbrem a dokonalou rovnováhou, který se do jednoduché lidové poezie ani náznakem nesnaží přidat roztomilý sentiment (což je prokletí většiny britských skupin). Ale zlatý hřeb přišel až po pauze: Janáčkova Glagolská. Nováčci nechť se nezneklidňují, jakáže to vlastně je mše, když je "glagolská".
Mazurovo pojetí Glagolské s London Philharmony Orchestra, českým sborem a čtyřmi hodnotnými sólisty bylo příkladné a po všech stránkách uspokojivé. Janáčkovy hojně znásobené žestě zněly přesvědčivě, a niterné pasáže díla byly promyšleně podány.
www.classicalsource.com

…Celý večer stál za to díky přítomnosti Českého filharmonického sboru Brno. Ač byl založen relativně nedávno, (v roce 1990), zpívá Český filharmonický sbor Brno s přirozeností a spontaneitou, která projasnila rytmické záludnosti šesti Janáčkových Ukvalských písní. ... Osm minut bylo nicméně málo a zvážíme-li rozsah Janáčkovy ranné a capellové sborové tvorby a nepravděpodobnost toho, že se sbor ve Velké Británii znovu brzy objeví, bylo by možná bývalo lepší věnovat celou první polovinu koncertu této hudbě.
Český filharmonický sbor Brno dal nicméně svoji přítomnost pocítit i v představení Janáčkovy Glagolské mše. V orchestru byly také úspěšné pasáže...

The Guardian
…Subtilní Schubertova Nedokončená zahájila koncert poněkud rozházeným provedením. Toto zklamání mohlo být ale
vzápětí zapomenuto, když výborný Český filharmonický sbor Brno začal zpívat rozkošné a capellové Ukvalské písně. Po
přestávce se tento kvalitní sbor vrátil s London philharmonic orchestra, slovenskými sólisty   a nově vystavěnými
varhanami, aby společně podali střechu zdvíhající provedení Janáčkova mistrovského díla, Glagolské mše. Orchestr se
překonával, sbor byl tak báječný, jak si jen člověk mohl přát, sólisté akorát a varhanní sólo...omračující! To byla hudba! To
bylo představení! Děkujeme, děkujeme, maestro Masur. Šli jsme domů    s pocitem, že svět je v pořádku, byť třeba jen na
chvíli.