Kritiky / Napsali o nás / Ohlasy zahraničního a tuzemského tisku
na koncerty Českého filharmonického sboru Brno (výběr)

 

Rudolfinem znělo „Agněče Božij“

Česká filharmonie připravila svým abonentům mimořádný zážitek. Na koncertu 2. 10. a ještě i po dva následující večery provedla monumentální dílo Leoše Janáčka - Glagolskou mši… Česká filharmonie si nemohla vybrat k jejímu provedení lepšího dirigenta, než je Petr Altrichter. Moravan každým coulem, absolvent ostravské konzervatoře a brněnské JAMU, má Janáčka prostě v krvi. Jeho velmi emotivní, fyzicky velmi náročný dirigentský styl dokáže vyburcovat orchestr k mimořádnému výkonu. Pokud k tomu přiřadíte ještě Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou, v současné době zcela jistě naše nejlepší sborové těleso, pak je jasné, že provedení bude na špičkové úrovni. To pianissimo v Agněče Božij - a poté přechod do fortissima - bylo doslova božské.
(Aleš Bluma, KlasikaPlus, 4.10.2019)

 

Oslavné Te Deum k zahájení nové sezóny Českého filharmonického sboru Brno

V neděli 15. září Český filharmonický sbor Brno zahájil svoji 29. koncertní sezónu. Zvolil slavnostní repertoár, kterým chtěl spolu s Mozartem, Schubertem a Nicolaiem posluchače nalákat na další ze svých úspěšných a hudebně pestrých koncertních řad. V jiných koncertních prostorách možná znělo na svátek Panny Marie Bolestné Stabat Mater, ale Besední dům se zaplnil pod taktovkou Jakuba Kleckera slavnostní notou.
Na koncerty Českého filharmonického sboru Brno, který v následujícím roce oslaví 30 let svého uměleckého působení, přichází posluchač vždy s jistým natěšeným očekáváním. Toto těleso patří právem ke špičce ve svém oboru. Posluchač vždy s radostí usedá do hlediště, zanechá svých myšlenek a starostí a v soustředěném očekávání se těší na to, až prostor kolem něj i v něm naplní ušlechtilý sborový zpěv. Jakmile se hlasy zpěváků rozezní sálem, bývá pak zpravidla znovu mile překvapen, zaujat a okouzlen jejich uměním, které je doslova pohlazením po duši. Sbor zde své posluchače opět potěšil svými bohatými barevnými i dynamickými možnostmi, dokonalou přesností v začátcích i koncích frází a velmi krásnou vyváženou barvou v jednotlivých hlasových skupinách i v celku.
(Anežka Šejnohová, KlasikaPlus, 17.9.2019)

 

Zahájení SHF: Přesahová hudba a skvělé výkony v díle nejryzejšího romantika okouzlily publikum

Se stejnou působivostí se představil Český filharmonický sbor Brno, jehož sbormistr Petr Fiala se v podobném repertoáru orientuje jako málokdo a dává mu punc osobního prožitku i živelné muzikality, jež se přenáší i na jeho svěřence. Sbor ukázal svou sílu, ale i distinktivní schopnost zpívat uměřeně s ohledem na celkovou dynamiku. Vyváženost sborových sekcí, průzračné výkony v sopránech a altech a barevně jedinečné mužské hlasy se v Schumannově oratoriu vyjímaly s mimořádnou účinností a krásou.
(Milan Bátor, Ostravan, 4.9.2019)

 

Dramaturgický počin na úvod festivalu: Schumannovo oratorium Ráj a Peri v Ostravě

Jiný standard než Filharmonie Brno nabídl Český filharmonický sbor Brno sbormistra Petra Fialy, který si opět vysloužil respekt a uznání posluchačů, sólistů i dirigenta Kluttiga. Každé setkání s brněnskými sboristy staví recenzenta do nepříjemné situace jak prodat kvalitu, která se prodává sama, a ohodnotit výkon mimo hodnotící škálu. Fialův sbor zkrátka patří k evropské špičce, a to i v německém romantickém repertoáru.
(Martin Jemelka, Harmonie, 4.9.2019)

 

Závěrečný koncert PKF – Prague Philharmonia

Vysoká kvalita a účinnost interpretace, přednes jasně působivé krásy, byl dán dokonalým projevem sboru – Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala) byl zkrátka úchvatný.
(Anna Šerých, Opera Plus, 14.6.2019)

 

Český filharmonický sbor Brno ozdobil Dvořákovu Příbram

V kostele svatého Jakuba v Příbrami se v úterý 7. května uskutečnil koncert Českého filharmonického sboru s jeho uměleckým ředitelem a sbormistrem Petrem Fialou. 
Pokud vyslovím název tělesa Český filharmonický sbor Brno a jméno jeho dlouholetého sbormistra Petra Fialy, vždy se mi vybaví obdivuhodný projekt, který z amatérských kořenů dokázal dosáhnout až k absolutní profesionální špičce. Vznikl sbor profesionální (kde se lidé musí svojí činností živit), sbor mimořádných kvalit, který je žádán mnoha předními symfonickými orchestry o spolupráci.  Sotva kdo tuší, co to muselo být za práci, za odvahu, víru v sebe sama i ve zdar zvoleného směru neobyčejně náročné činnosti. Fialův sbor patří k profesionální špičce, jako špička je brán a chápán. 
Petr Fiala vede těleso s jistotou znalého janáčkovského interpreta, který umí vyhmátnout oba vrcholy díla v naléhavosti plného, až úderného forte. Jeho gesto je velmi uměřené, funkčně exaktní, ale umí jím vystavět přesvědčivé hudební plochy. Interpretace měla dramatický nerv a silný melodický tah, až po závěrečné netradiční, sugestivní Amen.
(Jiří Fuchs, Klasika Plus, 9.5.2019)

 

Zvony doprovázejí život od mládí až ke smrti

…A na galerii stál skvělý Český filharmonický sbor Brno, který vylíčil kontrastně nálady Rachmaninova hudebního běhu životem a předtím (v malém obsazení) nádherně jemně formoval tóny v Mozartově mši c moll. Také filharmonici hráli tento svatební dar pro Constanzi krásným mozartovským tónem - ve fugách velmi hbitě, přesně a v dokonalém souzvuku se sborem.
Julia Gass, Ruhr Nachrichten WAZ 21.02.2019

 

Z interview Karly Hofmannové s Jakubem Hrůšou

V poslední době často zvete ke spolupráci do Bamberku Český filharmonický sbor Brno. Co vás k tomu vede?
Samozřejmě předně jejich kvalita, ale taky to, že je mám rád. Znám je již spoustu let, obdivoval jsem je už jako student a už tehdy jsem s nimi spolupracoval – poprvé, když mi bylo dvacet let. Tento sbor se za léta svého působení pod vedením pana sbormistra Petra Fialy vypracoval mezi nejlepší světové sbory. Mohu se na ně vždy spolehnout. Českou profesionální sborovou kulturu ale podporuji v Bamberku a v Německu obecně, i tu pražskou. Máme být na co hrdí a venku tomu velmi dobře rozumí.
(OPERA PLUS, 16. 2. 2019)

 

Janáčkova Glagolská mše a rozloučení se Simonem Rattlem v Berlíně

Po pauze zazněla Janáčkova Glagolská mše…  Janáček nepoužil ve své mši latinský text, ale sáhl po staroslověnském překladu. Pro co možná nejautentičtější přednes tohoto textu byl angažován Český filharmonický sbor Brno, což se ukázalo jako vynikající volba. Nastudování Petra Fialy bylo brilantní. Nejen průsvitně jemné, ale ve zvuku mezi touhou a pochybností zazpívané „Věruju“, kterým Janáček jako vzpomínkovým motivem spojuje Credo. Oproti tomu mocně zpíval sbor Svet v Sanctu.
Sebastian Urmoneit, bachtrack.com, 16. 11. 2018

 

Gabrieli, Haydn, Janáček

Stěžejním dílem večera byla impozantní, ale znovu a znovu nesnadně vnímatelná Glagolská mše – absolutní nezbytnost pro Rattla, který je také označován jako znalec a expert na Janáčka. A nad všemi velkými a mocnými zvuky vévodící: extra pro tento koncert objednaný Český filharmonický sbor Brno (nastudování Petr Fiala)!!
Krásný a právem oslavovaný večer.
Andre Sokolowski, Kultura extra, 14. 11. 2018

Vstupní fanfáry Glagolské mše odkazovaly v tomto programu ještě přirozeně ke Gabrielimu. Ale když se v Gospodi pomiluj setkal tvrdý orchestrální zvuk výtečné Staatskapelle s bystrouškovsky měkkými hlasy Českého filharmonického sboru Brno, ponořil se posluchač hluboce a šťastně do „Glagolitika“. Tento Petrem Fialou založený a vedený sbor má pravou idiomatickou Janáčkovu přirozenou sílu i jemnost, která je zde zapotřebí. Fantastické!
Blog Hundert, 11 – Konzertgänger in Berlin, 14. 11. 2018

 

Janáčkův maraton podruhé: Ukvalské písně v kostele sv. Václava

Páteční odpoledne 26. října podruhé patřilo Leoši Janáčkovi, neúnavnému hledači folklorních pramenů a vlastně i jednomu z prvních vysloveně crossoverových skladatelů v hudebních dějinách. Jeho řeřavé úpravy lidových písní rozdmýchali v pátek nejprve členové Českého filharmonického sboru Brno. Sbormistr Petr Fiala za 28 let existence svého hudebního „dítěte“ dobře ví, jak na Janáčka. První polovina koncertu byla zastoupena skladbami Janáčkovy rané sborové produkce inspirované lidovou hudbou.
Šestice ukvalských lidových písní pro smíšený sbor vyzněla v nejstarším ostravském kostele s bezprostřední silou, bohatě odstíněnou dynamikou a nádherně prokreslenou sborovou sazbou. Petr Fiala vede svůj sbor velmi razantně a nesmlouvavě. Folklorní inspirace vyjadřuje s prudkostí, bez vibrata a pompézních průtahů v agogice. Jde mu o jasnou formulaci hudební myšlenky a bezpodmínečně přesnou artikulaci a srozumitelnost zpěvnímu partu. Zpěv sboristů provázely stoprocentní nasazení a přesná intonace.
Jedním z nesilnějších momentů koncertu byl Janáčkův mužský sbor Kantor Halfar a závěrečný Otčenáš. 
Zajímavými body koncertu Českého filharmonického sboru Brno byly méně často zpívané sbory. Z těch zaujala harmonicky podivuhodná Kačena divoká z cyklu Tři smíšené sbory a zejména nádherná trojice Výhružka, Ó, lásko a Ach, vojna, vojna z cyklu Čtveřice mužských sborů. Koncert měl dynamický spád a až na všudypřítomnou zimu, která zalézala pod kůži, byl ukázkou špičkové interpretace jednoho z nejlepších sborových těles.
27. 10. 2018,  Milan Bátor, ostravan.cz

 

Od utrpení k radosti.
Svatováclavský hudební festival se loučil úchvatnou interpretací Dvořákovy Stabat Mater

Patnáctý ročník Svatováclavského hudebního festivalu je za námi. Závěrečný sváteční koncert nabídl rozsáhlou kompozici skladatele, který si našel místo v srdcích celé planety Země. Hudbu Antonína Dvořáka a jeho Stabat Mater rozezněly v ostravské katedrále Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka. V sólových rolích účinkovali Simona Šaturová, Markéta Cukrová, Richard Samek a Richard Novák. 
Stabat Mater Dolorosa v první části poutala hebkou měkkostí sborového souzvuku, který byl dynamicky prokreslený a představil hned v úvodu inteligentní a sofistikované pojetí Českého filharmonického sboru Brno. 
Český filharmonický sbor Brno je fenomén, který navázal na neslavnější éru Českého filharmonického sboru s legendárním sbormistrem Josefem Veselkou. Podobně obdivuhodnou práci odvádí Petr Fiala, sbormistr a osobnost par excellence, který sbor přivedl na špičkovou úroveň, která je schopna zvládnout se ctí ty nejnáročnější produkce. Ale zvládnout je velice nevhodné slovo. On ji pan Fiala se svými sboristy vždy připraví tak, že každičký tón, dynamická nuance, rafinovanost souzvuků a vypíchnutí těch nejdůležitějších okamžiků v časoprostoru skladby zněly v pojetí tohoto tělesa s absolutní naléhavostí, zvnitřněním a naprostou krásou. Nejsilnějším sborovým okamžikem byla část Virgo virginum praeclara (Panno panen plná jasu) s dynamicky vroucnými a citlivě utkanými frázemi, nebeskými pianissimy a jasnou vyvážeností zvuku sboru a orchestru.
29. 9. 2018  Milan Bátor, ostravan.cz

 

Dvořákova Praha: Trocha hororového vzrušení pro začátek

Zahajovací koncert Dvořákovy Prahy mohl vypadat různě – dovedu si představit program reflektující sté výročí republiky a plný národní symboliky, nebo program postavený na jménech importovaných hvězd ze zahraničí, aby se takříkajíc nastavila laťka… Ale festival nabídl 7. 9. v Rudolfinu něco jiného – Dvořákovu kantátu Svatební košile. Dramatický dialog dívky s umrlcem, jejím ženichem ze záhrobí, látka jak stvořená pro černé pohádky Tima Burtona.
A bylo to dobré rozhodnutí. Kantáta zazněla ve špičkovém českém obsazení – před Českou filharmonii vedenou Jakubem Hrůšou a Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala) nastoupilo trio pěvců: sopranistka Kateřina Kněžíková, tenorista Richard Samek a barytonista Svatopluk Sem.
Jakub Hrůša vedl sbor i orchestr energicky, s mistrně nasazenými tempy (tak, aby průběh celovečerního díla bez pauzy byl živý a nestagnoval), nicméně s dynamikou velmi vyváženou – v používání síly a fortissima se spíše krotili. Vytvořili tak zvláštní napětí a dojem uzavřeného až komorně intimního příběhu dvou milenců na útěku, který končí stejně tiše, jako začínal.  Mimořádně homogenní zvuk sboru připomínal hlas dalšího vypravěče, plastický, tvárný, ale jednotný. Pasáže s kontrapunkty byly brilantní. Ostatně brněnský sbor je svou kvalitou pověstný. Také orchestr podal bezchybný výkon, v sólech, ladění, souhře, v zaujetí. Po doznění posledních tónů si publikum dalo pár vteřin na vstřebání toho zážitku a pak následoval hodně dlouhý aplaus. 
Svatava Barančicová,, 8. 9. 2018, Opera Plus

 

Dirigent Hrůša si s Janáčkem rozumí. Glagolská mše se v Ostravě rozklenula jako chrám velikosti hor

Glagolskou mši pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany na staroslověnský text zkomponoval dvaasedmdesátiletý skladatel za neuvěřitelných 74 dnů. Úvod mše byl v Hrůšově pojetí vznosně energický a slavnostní a nesl se v poměrně svižném tempu a prokreslené, široce koncipované dynamice, která dala ve svých tišinách vyniknout krásným melodickým motivům klarinetu, hoboje i trombónu. Hrůša dokázal výborně vygradovat i následující Gospodi pomiluj s půvabným sopránem Kateřiny Kněžíkové, který zpěvačka vystupňovala k frenetickému sborovému výkřiku „Gospodi pomiluj!“.
Hlavním stavebním článkem a nejvýraznějším hybatelem emocí však v Glagolské byl orchestr a sbor, který zazpíval vskutku jedinečným způsobem.
5. 9. 2018, Milan Bátor, ostravan.cz

 

Ruské rarity pod taktovkou Dmitrije Kitajenka

19. června 2018, Sólisté, Český filharmonický sbor Brno, Gürzenich-Orchestr: Dmitrij Kitajenko
Zvuky zvonů, které se vinou nahodile hudbou Rimského-Korsakova, jsou v Rachmaninově díle „Zvony“ dramaticky zformované. Skladatel byl inspirován symbolickým textem Konstantina Balmonta, který se vrací k poezii Edgara Allana Poea. Nálady v Rachmaninově hudební básni jsou podobně bohaté na kontrasty jako u Rimského-Korsakovova. Se zvonky saní a svatebními zvony se dílo radostně rozvíjí. Následuje scéna bouře jako třetí část. Ve finále vyzvánějí zvony k věčnému pokoji. Podíl sboru je v tomto díle velký. Číslo tři patřilo pouze Českému filharmonickému sboru Brno (nastudování: Petr Fiala) - velmi působivý výkon. Také tišší, kontemplativní pasáže zvládli sboroví zpěváci znamenitě.
Christoph Zimmermann (19. 6. 2018)

 

Smutek, intenzita a vášeň: Hartmann a Janáček v bernském Münsteru

..Janáčkovu Glagolskou mši provedlo asi 55 zpěváků a zpěvaček Českého filharmonického sboru Brno na strmé rampě v přední části chóru za početným orchestrem, který byl rozmístěn až do postranních lodí….
…Umocněním zážitku z koncertu byla ale nezvyklá dramatika skladby jakož i náročné vokální aspekty.
Především sbor, který byl úchvatný v objemu, v nevídaně vyrovnaném sborovém zvuku, v dikci, vyvážení a dynamice, intonaci a rytmické přesnosti.
Rolf Kyburz, 3. února 2018

 

 

Sbor v hlavní roli. Stabat mater na Dvořákově Praze

 

Dvořákova Stabat mater v Rudolfinu 7. září byla důstojným otevřením 17. ročníku Dvořákovy Prahy. Slavnostně nasvícená varhanní empora s působivými svícny a hořícími svícemi navozovala velebnou chrámovou atmosféru. 

Emmanuel Villaume hned v úvodu Stabat Mater Dolorosa nasadil o stupínek vyšší dynamiku a energii, než bychom čekali u slov „Stála Matka uplakaná“. Trochu to budilo obavy, zda z této úrovně bude moci dynamika dostatečně růst a gradovat, ale ty se nepotvrdily. Dirigent naopak z orchestru PKF – Prague Philharmonia, početně nijak obrovského, dokázal vygenerovat velkolepý zvuk, a když se přidal sbor s varhanami, byl účinek drtivý, absolutní. Předvedli to hned na konci té první věty, šel z toho mráz po zádech a soprán Kristine Opolais, který pronikl nad celým plénem jako bolestný výkřik matky, tento účinek ještě zvýšil.

Tím, kdo celému dílu dal lesk a korunu, kdo kraloval a vstupoval do děje jako hromový a nesmiřitelný „hlas shůry“, byl pěvecký sbor. Fantastický výkon Českého filharmonického sboru Brno (sbormistr Petr Fiala) byl očekávatelný, a stejně opět vyrážel dech. Mohu zmínit výtečně sladěné nástupy, homogenní zvuk –  když soprány zpívaly s tenory, spojili se dokonale v jednu barvu, nebo obtížné pasáže ženských hlasů v sedmé části Virgo virginum – celá tato část je především mistrovským sborovým kusem. Ale to jsou jen slova, včerejší Stabat je třeba si poslechnout. A snad to – vzhledem ke kamerám v sále – bude i znovu možné. Po doznění oratoria bylo dlouho ticho. A pak dlouhý, ale opravdu mnohaminutový bouřlivý potlesk, jako v divadle po premiéře. První večer na festivalu nasadil hodně vysokou laťku!

SVATAVA BARANČICOVÁ, 08.09.2017 OPERA PLUS

 Zahajovací koncert – Jana Kurucová, Kristine Opolais, Emmanuel Villaume, Richard Samek, René Pape, PKF-Prague Philharmonia, Český filharmonický sbor – Dvořákova Praha 7. 9. 2017 (zdroj Dvořákova Praha / foto © Petra Hajská)

 

Úchvatně krásné

 

„Stabat Mater“ Antonína Dvořáka s Českým filharmonickým sborem Brno, orchestrem Cappella Aquileia a čtyřmi sólisty pod vedením Maria Venzaga 23. 7. 2017 Heidenheim

… A sbor z Brna, který má takové množství úžasných kvalit, že každý pokus o jejich popsání je předem odsouzen k neúspěchu, může jít do pianissima stejně tak jako oplývá silou. Stále stoupajícím, téměř až hypnotickým působením se podařilo dokonce rozvinout všechny nervy tohoto díla díky jeho výstižné interpretaci, která se tak mohla hluboce dotknout také ducha této emotivně založené, spíš srdcem než hlavou psané, velmi hodnotné skladby. Tento nedělní večer, který publikum doslova freneticky oslavilo, zanechal nezapomenutelný a hluboký dojem. 

Manfred F. Kubiak, Heidenheimer Zeitung 

 

Nový český hit

Češi mají hudbu v krvi. Dvořák a Smetana složili nadčasové skladby a jejich hudební pokračovatelé jdou v jejich šlépějích. Posluchači festivalového koncertu Evropské chrámové hudby s Českým filharmonickým sborem Brno ve vyprodaném Wallfahrtskirche v Hohenstadtu to za velkého potlesku vděčně přijímali. I tento český hudební zážitek má své jméno: Petr Fiala. Jeho Bohem obdařený smysl pro barevné vrstvení zvuku a dynamické efekty se odrazil v motetu Regina coeli laetare (Královno nebes, raduj se), textově vycházejícího z velikonoční sekvence. 73-letý skladatel a dirigent předvedl v premiéře letos vytvořené dílo se svým sborem takovým způsobem, který posluchači vnímali jako hudební dárek. Z tohoto kouzelného balíčku vystoupala nejprve předehra vřele sonorně intonujícího zpěvného violoncella Petra Nouzovského  rovnou vzhůru k barokní chrámové klenbě. Hned nato perfektně ladící sbor, vedený pevnými tahy štětcem Petra Fialy, vrstvil zvukové barvy přes sebe do strhujícího orchestrálně působícího obrazu. A zde, jako v dalších místech, zazněl gong jako předěl. Zářivým sopránem – kromě Jany Melíškové se zaskvěla také Pavlína Švestková se svým zvonivým, prostor naplňujícím hlasem – jako protiváhou cella Fiala nejenže rozšířil spektrum své palety, ale vyhnal sopečný výbuch crescenda až k akustické hranici bolesti. Sytý kompaktní sborový tah zněl ve sférické jemnosti od lyrického chvění až k jásavě dramatickému chvalozpěvu v eruptivním přechodu, který byl zastaven omamně krásným harmonickým souzvukem Halleluja“.
Předtím dali Fiala a jeho sbor zaznít tradici, na které stojí česká hudba. Dvojsborové moteto „Rorando coeli“ raně barokního skladatele Jana Campana Vodňanského zaujme majestátní polyfonní harmonií a efektem jemného echa druhého sboru. Bohuslav Matěj Černohorský, narozený roku 1684, si vybudoval jméno jako varhaník a učitel. Proto je hodno obdivu, jak v jeho „Laudetur Jesus Christus“ Fiala se svým sborem rozezněl všechny rejstříky a napodobil tak zvuk varhan. Dříve než se ještě jednou rozezněla soudobá duchovní hudba, rozhostila se radost čisté klasiky v motetu pro dvojsbor F. Mendelssohna-Bartholdyho, v pěti Mariánských písních J. Brahmse a třech liturgických zpěvech A. Brucknera. Jeho „Ave Maria“, „Os justi“ a „Virga Jesse“ zachovávají jistě melodické a harmonické zanícení, které hledí do budoucna. Sir John Tavener -skladatel (+ 2013), který konvertoval k ruské ortodoxní víře, uchopil ve skladbě „Svjatyj“, upomínající na mši za zemřelé, slovanský melodický motiv. V interpretaci Fialova sboru, skvělého ve všech ohledech, a cellisty jako „předzpěváka“ se zdá být tažen ve vlnách dechem matky Země, rozvíjí se k mohutné dynamice, dokud se duše v nejjemnějším pianissimu nevytratí do ticha. Titulem závěrečné skladby z pera Petra Fialy uzavíráme zcela inspirováni – „Gratia Musa tibi“ – „Díky tobě, Múzo“.
Wolfgang Nussbauer, Schwäbische Post, 1. srpna 2016, foto Peter Schlipf

 

Výňatky z anglických recenzí Janáčkovy Její pastorkyně 
(Londýn, Southbank Centre, 18. dubna 2016)

 

„Dvanáct českých sólistů—a Karita Mattila, která sice není Češka, ale na úžasné působivosti jí to nijak neubírá—doslova chrlících Janáčkovu první velkolepou operu, za doprovodu České filharmonie a s mimořádnou energií zpívajícího Českého filharmonického sboru Brno, na mne zapůsobilo tak, že jsem se po cestě domů skoro potácel.“ (Richard Morrison, The Times) „Jen zřídkakdy uslyšíte tolik něhy v rozmluvách Jenůfy a Kostelničky anebo takový jásot, jakým se ve sborových vrcholech prezentoval mocně přesvědčivý Český filharmonický sbor Brno.“ (Hannah Nepilová, The Financial Times) „Těmto osobním dramatům propůjčoval křídla pocit odvěkého lidského společenství, soulady i sváry vesnického prostředí nádherně tlumočeného Českou filharmonií a Českým filharmonickým sborem Brno. Oba soubory jsou české více než jen svými názvy: většina elitních orchestrů a dalších těles je dnes už zcela globalizovaná, ale v těchto případech stačí přejet očima po seznamu členů, aby bylo zřejmé, že v obou skutečně působí jen Češi. A je to znát.“ (Ivan Hewett, The Daily Telegraph) „Laca Aleše Brisceina byl ohromný. Na českých tenorech, s jejich zářivým, otevřeným témbrem, je cosi úchvatného—a platí to dokonce i pro ty z Českého filharmonického sboru Brno.“ (Mark Pullinger, The Backtrack)

 

Neresheim, Opatský kostel, Bruckner: Moteta, 19. 7. 2015

Český filharmonický sbor Brno, dirigent Petr Fiala

…Pro svůj koncert v neresheimském klášteře sestavil sbor program výhradně z Brucknerových motet. Při prvním poslechu této hluboce duchovní hudby byli ale všichni příjemně překvapeni. Energii a vyzařování sboru posluchač nemůže nepodlehnout. Dynamické ztvárnění sahá od šeptavého pianissima ve skladbě „Locus iste“ až k všeobjímajícímu silnému forte ve skladbě „Ecce sacerdos magnus“. Sbor má obrovské výrazové schopnosti pro interpretaci textů, dokáže interpretovat dramatické momenty a vyzařuje z něj kontemplativní klid, radost a nadšení z odklonění se od světských věcí. Sbormistr Petr Fiala využívá schopností sboru rozvíjet a opět ztišit tón. Nespěchá, vychutná si hudební okamžik, než dá další impulz. A jako přídavek zaznělo malé překvapení: „Gratia musa tibi“ – chvalozpěv na hudbu, skladba od sbormistra Petra Fialy, která krásně zakončila koncertní zážitek…
Beate Kranisch © Gmünder Tagespost, 20.07.2015 

 

Vše v černém

Síla náhody: úchvatný, dopodrobna a zeširoka vyprávěný „Macbeth“
(…)

Sbor je hvězda večera
Pěveckou hvězdou večera, a to už v této konkurenci něco znamená, je sbor. Protože na to, co ukazuje Český filharmonický sbor Brno při svém debutu na tomto operním festivalu, co se týče homogenity, vokální flexibility a také pěveckého lesku, na to nejsme připraveni – přestože jsme byli předem upozorněni na kvality tohoto tělesa. Sbor je grandiózní a herecky úchvatný. Je třeba zmínit, že český sbor není původně operním sborem. Toho si totiž na jevišti nevšimnete.
(…)
Manfred F. Kubiak, 6. 7. 2015 Heidenheim

 

Půlnoční hudba

Borodin: Polovecké tance | Millenáris Teátrum Budapešť, 26. 1. 2014

Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), Budapešťský festivalový orchestr, dirigent Iván Fischer

…Opravdové překvapení však přišlo, až když zazněla známá část Borodinovy opery Kníže Igor (známá pro mnohé z nás, jak se ukázalo). Některé z dam sedících orchestrálním hráčům u nohou, o nichž jsme až do té doby soudili, že patří k obecenstvu, na místě, kde má nastoupit sbor, najednou vyskočily a daly se do zpěvu. Když jsme strávili první překvapení (mnozí se slzami v očích), zvedli se náhle také jejich kolegové roztroušení po celém hledišti (všichni z Českého filharmonického sboru Brno) a s mužským sborem pak skladba spěla k závěru. Bylo to velkolepé. A když dozněl nekonečný potlesk, jásot a dupání, lidé vpředu i vzadu se objímali a spontánně jeden druhému děkovali za to, že byli součástí této báječné události—krásný pohled! Zbývá něco dodat? Ano: datum příštího koncertu je 26. dubna.
koncert.hu 

 

Jak být konzervativní i odvážný zároveň?

12., 13. a 14. března 2014, Rudolfinum Praha
Christiane Karg – soprán, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr Petr Fiala, Česká filharmonie, dirigent Manfred Honeck

… A nakonec byl koncert sympatický také tím, že i bez takzvaně hvězdného obsazení může skvěle vyznít. Sopranistka Christine Karg je příkladem pěvkyně, které dovede přesně posloužit provedenému dílu, aniž by příliš strhávala pozornost na sebe. To jiné její slavnější kolegyně rády pojmou Mozartovo Exultate jubilate jako vokální exhibici. Bylo naopak příjemné slyšet čisté a muzikální provedení. Český filharmonický sbor Brno je už mnoho let zárukou nejvyšší kvality a vědí to i nejlepší světoví dirigenti. Zpíval jak Glagolskou mši s Rattlem, tak Dvořákovo Requiem s Ivánem Fischerem, a desítky dalších vrcholných produkcí. Je ale příliš odkázán na to, aby zpíval jeden koncert za druhým, bez dlouhodobého existenčního zázemí. A to je velká chyba, navíc v systému dnešního financování kulturních subjektů těžko řešitelná. I o tom se musí přemýšlet po každém jejich skvělém koncertu.

16. 3. 2014 11:15 Jindřich Bálek / OperaPlus (autor je redaktorem Českého rozhlasu-Vltava)

 

Dvořák: Requiem, op. 89 | Budapešť, Palác umění, 13. 9. 2013

soprán – Juliane Banse, alt – Jolana Fogašová, tenor – Peter Berger, bas – Alejandro Marco-Buhrmester
Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala)
Budapešťský festivalový orchestr
dirigent Iván Fischer

…Dirigent Iván Fischer nepokrytě obdivuje Dvořákovu hudbu. Spolu s Budapešťským festivalovým orchestrem se podílel na srozumitelném a empatickém přednesu tohoto díla. Instrumentalisté se navíc ideálně doplňovali s vynikajícím Českým filharmonickým sborem Brno, který s přirozeností sobě vlastní dokázal, že sborový zpěv má své specifické kouzlo. Jejich bezprostřední projev zněl jako melodie, kterou k životu neprobouzí party zachycené do not, ale s jakousi přirozeností lidového zpěvu prýštily přímo z nitra vícehlasé věty květnatého latinského textu. Hlasy jednoho nebo více sólistů, které ji pak protkaly, byly triumfem formy a vyváženosti celého obsahu. Nepřeberné bohatství navzájem propletených hudebních faktur mi zprostředkovalo úžasný hudební zážitek...

…Orchestr předvedl intenzivní, plastický a vyrovnaný zvuk.  Ještě podstatnější byla jeho schopnost podat spolu s Českým filharmonickým sborem Brno, kterému je dílo důvěrně známé, a jeho výbornými hostujícími sólisty vynikající týmový a po všech stránkách umělecký výkon...
Katalin Fittler

 

Triumf Brňanů v Litomyšli

Bravo filharmonici z Brna! Bravo Jakub Hrůša! Bravo Petr Fiala a jeho sbor! 

Třetí večerní koncert Smetanovy Litomyšle 2013
16. června 2012, II. zámecké nádvoří Litomyšl, program:
Sergej Rachmaninov: Zvony (poema pro sóla, sbor a orchestr na slova E. A. Poea, op. 35)
Carl Orff: Carmina Burana (světské písně pro sólové hlasy a sbor s orchestrálním doprovodem)

Filharmonie Brno, dirigent: Jakub Hrůša, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr: Petr Fiala
Kantiléna – sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno, sbormistr: Jakub Klecker
Kateřina Kněžíková (soprán), Richard Samek (tenor), Vladimír Chmelo (baryton)

Koncert přinesl skvělou dramaturgii. V prvé polovině večera zazněla nádherná skladba Sergeje Rachmaninova Zvony, poemy pro sbor, sóla a orchestr, opus 35. Dirigent Jakub Hrůša výraz poemy Rachmaninova vyhmátl s jistotou, Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou mu byl skvělým partnerem! Petr Fiala po převratu odvedl obrovskou práci. Původně amatérský ženský sbor Amicitia a mužský sbor Foerster se rozhodl převést na profesionální pozice jako smíšený sbor. Náhle se tedy hudbou museli všichni živit. Což je samozřejmě velký rozdíl v efektivitě nácviku. Tady se musí pracovat rychle, číst noty z listu. Fialova hlasová sborová práce je skvělá a potvrzuji jeho častou tezi, že opravdu vše je v hlasové práci sbormistra. Jeho soprány zní kultivovaně a krytě, alty mají svoji jednotnou temnou barvu. Hlasy mužské jsou skvěle připraveny, zní barevně a naprosto kompaktně v plném forte i v pianech. V poemě to byl sbor Petra Fialy, který dodal skladbě lesk. Publikum po skončení působivé skladby Sergeje Rachmaninova doslova šílelo, potlesk byl obrovský a bylo vidět, že mile překvapil interprety. Ve druhé části zazněla již dnes mnohem známější skladba Carla Orffa Carmina Burana. Opět zde exceloval spolu s Filharmonií Brno Fialův Český filharmonický sbor Brno, o jehož vzniku jsem informoval výše. To, co předvedl v Orffovi, jen podtrhuje jeho vysokou profesionální připravenost, která tkví v jeho velmi homogenním zvuku, skvělých dynamických schopnostech, od jemných, ale nosných pian po široká forte, opřená o plnou harmonii bas. To, co následovalo po provedení skladby Carmina Burana, se již dalo po spontánní reakci publika na skladbu Rachmaninovu čekat. Nicméně nastala doslova vřava s okamžitým potleskem vstoje celého auditoria jako na povel! A mnohohlasného volání „bravo“! 

Opera Plus, 17. 6. 2013, Jiří Fuchs 

 

Dvořák: Stabat Mater, Poznaň, 30. 11. 2012

…Velkým potěšením bylo poslouchat toto dílo v provedení Českého filharmonického sboru Brno, který připravil Petr Fiala.Sbor je poměrně mladý, ale již posbíral spoustu uznání a cen. A vůbec se tomu nedivím. Zní prostě fantasticky… Sbor dokáže hypnotizovat v subtilních pianech i v dynamických forte, nemluvě o jeho technických možnostech…Publikum vyprodaného sálu provedení tohoto díla ocenilo mnohými bravo. Mne také uchvátilo, až mi mráz běhal po zádech…. Protagonisté zaslouží metál… 
Radio Merkury Poznaň 3.12.2012  Alina Kurczevska

 

Živoucí smíření skrze hudbu

Brittenovo Válečné Requiem ve Frauenkirche v Drážďanech, 22. 10. 2011
…Skvěle připravený Český filharmonický sbor Brno ztvárnil části zpívané a-capella svým výjimečně měkkým zvukem a nosným tónem. Perfektní deklamace, dobrá intonace, hlasy plynoucí ve velkých obloucích a liniích jsou charakteristickým znakem tohoto špičkového sboru…
Alexander Keuk, 24.10. 2011, Dresdner Neueste Nachrichten

 

Pocta Gustavu Mahlerovi  

Při závěrečném koncertu této mahlerovské minisérie, na němž zazněla druhá symfonie „Vzkříšení“, účinkovala pod Eschenbachovou taktovkou Česká filharmonie, Český filharmonický sbor Brno a sólistky Yvonne Naef a Simona Houda Šaturová. Obě sólistky (které se před časem s Eschenbachem podílely i na nahrávce tohoto díla pro vydavatelství Ondine) podaly standardně dobré výkony a lze jen litovat, že sopránový part není alespoň o něco rozsáhlejší, Simona Houda Šaturová nedostala na tak malé ploše příliš velkou příležitost uplatnit rozmanité polohy svého hlasového projevu. Největší hvězdou večera však přesto zůstává fantasticky zpívající Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala). Těleso, které se za dvacet let své existence vypracovalo do pozice jednoho z nejuznávanějších souborů ve svém oboru, znovu potvrdilo svoje mimořádné umění, jehož hlavními přednostmi jsou kontrolovaná dynamika a kompaktní, měkký a sytý zvuk.
Pocta Gustavu Mahlerovi
Gustav Mahler: Symfonie č. 2 c moll "Vzkříšení"
Česká filharmonie
, dirigent: Christoph Eschenbach, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr: Petr Fiala
Simona Houda Šaturová
(soprán), Yvonne Naef (alt)
Rudolfinum Praha - Dvořákova síň 7. července 2010
www.operaplus.cz,  Ondřej Šupka

 

Antonín Dvořák: Requiem

Není skladatele, který tento vizionářský text z onoho světa zhudebnil s tak zářivě niterným přesvědčením, jako český mistr
Antonín Dvořák. A není lepších interpretů, kteří tuto intenzivní hudbu dokážou přednést tak přesně a koncentrovaně, než
fenomenální Český filharmonický sbor Brno, Brněnští filharmonikové pod taktovkou Leoše Svárovského a v přednesu
nezvykle citlivý sólistický kvartet.
Kronen Zeitung, Rakousko 26. března 2009

 

Brilantní sborový zvuk                   

Vysoká pěvecká kultura provázela zahajovací koncert „Neuberské kulturní dny v Münsteru“, kde bylo provedeno Stabat
Mater od Antonína Dvořáka. Ačkoliv byl k dispozice prvotřídní sólistický kvartet, pěvecká palma vítězství patřila excelentně
zpívajícímu Českému filharmonickému sboru Brno. Nejjemnější nuance ve zvukovém provedení – od čistého pianissima
až k mohutnému fortissimu – stejně jako přesná artikulace, vytvořily ze sborových pasáží sluchový zážitek.
Kleine Zeitung, Rakousko 14. července 2008

 

Christus Superstar…

…Při poslechu tohoto bezkonkurenčního sboru se člověk cítí hluboce zasažen, obzvláště v pianových a mezzofortových místech
– slyšel kdy někdy tak nádherná sborová piana?  To vše je zásluhou jejich vynikajícího sbormistra, jemuž se podařilo prosadit
své skvělé inspirativní a citlivé pojetí, které je evidentně nejlepší ze všech možných interpretací tohoto
díla.
Cena francouzského odborného hudebního časopisu „Classica-Repertoire“
za nahrávku oratoria Fr.Liszta „Christus“, únor 2007

 

Ohlasy francouzského tisku na koncerty Českého filharmonického sboru Brno,
konané v listopadu 2004 ve Francii.

L´incomparable beauté du choeur de Brno - Nedostižná krása sboru z Brna
Tím nejkrásnějším hudebním nástrojem je jistě lidský hlas. Shromážděte 70 zpěváků a stane před vámi ten nejúžasnější
orchestr. Sbormistr Petr Fiala je inspirativním vedoucím Českého filharmonického sboru Brno. Živým a elegantním gestem
formuje výjimečný zvukový materiál. Intenzivní život hýbe tímto sborem, který má i své vlastní sólisty.

"Coup de choeur" au Centre de congrés - "Sborové soirée" v Centre de congrés
V pondělí večer v Centre de congrés uvolnil Orchestr national de la Loire místo filharmonickému sboru z Brna, který pod vedením Petra Fialy uvedl především českou hudbu. Sbor se podílí na Festivalu Beethoven, který organizuje tento regionální orchestr. Mezi 9. symfonií a Missou solemnis, příští neděli, se sboristé uvedli jako vyslanci repertoáru své země k veliké radosti početného publika. Český filharmonický sbor Brno si zaslouží, abychom se o něm pochvalně zmínili hned dvakrát. Kvůli jeho skvělému nastudování Beethovenovy Missi solemnis, která vyžaduje ještě více pěvecké zdatnosti, než Devátá symfonie, a i kvůli jeho koncertu a capella, který sbor uvedl mezi provedeními těchto dvou vrcholných skladeb. Jen zřídka dosáhne koncert sboru takové úrovně. A navíc v málo uváděných skladbách od Dvořáka, Janáčka, Ebena, Brucknera a také Petra Fialy, velkého pedagoga, skladatele a úžasného sbormistra. To on založil v roce 1990 Český filharmonický sbor Brno, na který nezapomeneme. Jeden hudebník se nám při odchodu z koncertu svěřil:"Obyvatelé Nantes si neuvědomují, jaké mají štěstí.
Ouest France, 27. listopadu 2004

 

…Vídeňští filharmonikové otevřeli novou sezónu
pod vedením Nikolause Harnoncourta Dvořákem a Janáčkem.

Dnes se Dvořákovo Te Deum příliš často neuvádí, což lze jen těžko vysvětlit, poněvadž se jedná o dílo, které má napětí, efektní sóla, krásně působící gradace  a meditativní hloubku, což jednoznačně dokázalo toto provedení s excelentním Českým filharmonickým sborem Brno a výbornými sólisty.                                                                                       
Die Presse, 29. září 2004

…A. Dvořák a L. Janáček se stejným dílem podíleli na pokračování "Salzburger Festspiele" při koncertě ve vídeňském Musikvereinu.
O sborech se většinou kritici zmiňují jen krátce nebo vůbec. Přitom tentokrát to byl právě Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), který velmi zaujal plným, barevným zvukem a zřetelnou výslovností. Vídeňští filharmonikové hráli v první části koncertu sice se zaujetím (Dvořák: Te Deum, Janáček: Věčné evangelium), ale zvuk orchestru - ve srovnání se sborem - byl nevýrazný, tlumený a částečně nejistý (intonace v dechových nástrojích).
Wiener Zeitung, 25. září 2004

 

Ohlasy londýnského tisku na koncert Českého filharmonického sboru Brno,
který se konal 28. července 2004 v Royal Albert Hall
v rámci mezinárodního hudebního festivalu PROMS 2004

Financial Times
... Pak Masur uvolnil místo Petru Fialovi, aby ho nechal vést Český filharmonický sbor Brno v Janáčkových Ukvalských písních - písních z jeho rodné vesnice. Rozkošný sbor: Perfektně vyladěný, s teplým témbrem a dokonalou rovnováhou, který se do jednoduché lidové poezie ani náznakem nesnaží přidat roztomilý sentiment (což je prokletí většiny britských skupin). Ale zlatý hřeb přišel až po pauze: Janáčkova Glagolská. Nováčci nechť se nezneklidňují, jakáže to vlastně je mše, když je "glagolská".
Mazurovo pojetí Glagolské s London Philharmony Orchestra, českým sborem a čtyřmi hodnotnými sólisty bylo příkladné a po všech stránkách uspokojivé. Janáčkovy hojně znásobené žestě zněly přesvědčivě, a niterné pasáže díla byly promyšleně podány.
www.classicalsource.com

…Celý večer stál za to díky přítomnosti Českého filharmonického sboru Brno. Ač byl založen relativně nedávno, (v roce 1990), zpívá Český filharmonický sbor Brno s přirozeností a spontaneitou, která projasnila rytmické záludnosti šesti Janáčkových Ukvalských písní. ... Osm minut bylo nicméně málo a zvážíme-li rozsah Janáčkovy ranné a capellové sborové tvorby a nepravděpodobnost toho, že se sbor ve Velké Británii znovu brzy objeví, bylo by možná bývalo lepší věnovat celou první polovinu koncertu této hudbě.
Český filharmonický sbor Brno dal nicméně svoji přítomnost pocítit i v představení Janáčkovy Glagolské mše. V orchestru byly také úspěšné pasáže...

The Guardian
…Subtilní Schubertova Nedokončená zahájila koncert poněkud rozházeným provedením. Toto zklamání mohlo být ale
vzápětí zapomenuto, když výborný Český filharmonický sbor Brno začal zpívat rozkošné a capellové Ukvalské písně. Po
přestávce se tento kvalitní sbor vrátil s London philharmonic orchestra, slovenskými sólisty   a nově vystavěnými
varhanami, aby společně podali střechu zdvíhající provedení Janáčkova mistrovského díla, Glagolské mše. Orchestr se
překonával, sbor byl tak báječný, jak si jen člověk mohl přát, sólisté akorát a varhanní sólo...omračující! To byla hudba! To
bylo představení! Děkujeme, děkujeme, maestro Masur. Šli jsme domů    s pocitem, že svět je v pořádku, byť třeba jen na
chvíli.